Za mně je to chyba státu. Máme dostatek předpisů a regulací, prostě byrokracie co nám většinu života něco přikazuje a řídí. Stát chce, aby mu lidé poctivě v průběhu života platili daně a odvody (bez nás by nemohl existovat). Ale nakonec, když už člověk nemůže, tak mu to v hodně případech stát neoplatí a nechá část lidí bez jakéhokoliv řešení a pomoci. A lidem pak nezbývá než se obrátit, ze zoufalství a důvěry, na soukromý sektor, kde člověk léta...
Euro zatím není dobré přijímat, protože kurs €/Kč je značně nadhodnocený. Reál je tak € 20kč.
Už před dvaceti lety jste si na CzechTeku koupili pytlík s houbami, na kterém byl nápis: „Není určeno ke konzumaci, slouží pouze jako dekorace.“ 😀
Problém nevidím úplně v regulaci nebo neregulaci. Velký průser je v tom, že dnes pořádně nevíte, co v tom je a co to vlastně dělá.
Za mých feťáckých let jste buď koupili něco, co byla vyloženě šmelina, nebo průměrný produkt, případně něco, co bylo na tu dobu velmi kvalitní. Kdo nebyl zvyklý, dal si jednu tabletku...
Tady by každý hned boural, ale vezměte si situaci, kdy rodina zdědí starý domek po rodičích, kteří ještě za minulého režimu přistavěli koupelnu, ale přístavek na katastr nezapsali. V mezidobí se zpřísnil územní plán a snížením možné zastavěné plochy se dodatečná legalizace přístavby takřka znemožnila. Co nastane? Přijde úředník a nařídí odstranění koupelny mladé rodině se dvěma dětmi? Ta rodina přeci za chybu svých příbuzných nemůže. Navíc domek je tak...
Kdyby aspoň částečně zlegalizovali THC jako v Německu, tak by výrobci těhle syntetických šmejdů přišli na buben. Teď je stav takový, že přírodní THC je zakázané a tenhle syntetický mnohem nebezpečnější šmejd jde koupit jako rohlíky. Výrobci i prodejci si mastí kapsy a vše je ok.
Nejvíc mě na byrokracii fascinuje že úřady vytvoří papír absolutně na cokoliv pomalu vyplňujete i potvrzení o tom že jste si zašli na wc. A mezitím co čekáte na 1 papír od 1 úřadu musíte doložit další 3 papíry na další 3 úřady o tom že čekáte na papír + 1 z těch 3 papírů si musíte vyžádat na dalším úřadě.
Zrovna angličtina od 1. třídy je pro děti vhodná. V 1. třídě se učí jen slovíčka. Neučí se psát anglicky každé slovo, ale hodina probíhá poslechem. Až ve 2. třídě se učí slova i psát. Dcera je v angličtině velmi šikovná a překvapuje mě, jakou má už velkou slovní zásobu a zvládá poskládat i jednoduchou větu.
Je hezké, jak se tu dva tábory prekrikuji, udělal to, neudělal to, jenže o to tu vůbec nejde a nikdo nemůže s jistotou říct to či ono. Jedna ze zásad trestního práva však říká, v pochybnostech ve prospěch obviněného, těch je tu evidentně velmi mnoho, zásada byla aplikována přesně opačně.
4