

Mě výrazně netrápí za kolik si natankuju do nádrže, jezdím jen výjimečně. Do práce a většinou nákupu řeším na kole. Ale více mě budou trápit ceny v obchodech protože dopravci logicky budou chtít nějakým způsobem kompenzace nákladů.

Pořád jen kňučí co jí nejde, co nestíhá, že žere. Zajímavé je že když se od mládí ládovala, tak žádné deprese z toho nebyly. Sama neví že čokoláda a prasárny nejsou úplně v pohodě? Potřebuje říct že se má více hýbat. Takže nevím co mám chválit, že dostane rozum?

Nemám nic proti tetování, také mám. Ale než to někdo takhle přežene, tak by si nejprve měl zajít na pokec k psychiatrovi.