

Zhruba před měsícem jsem si způsobila úraz v Černé Hoře v pohoří Durmitor. Když přiletěl vrtulník byla jsem šťastná a zároveň mi někde ve skrytu duše bylo trapně. Šla jsem opatrně a nic jsem nepodcenila. Neriskovala jsem. Stačila vteřina a noha uvízla mezi kameny. Vystrašené děti zachovaly klidnou hlavu. Všichni kolemjdoucí ochotně nabízeli pomoc. Pod článkem v místních novinách jsem také četla nenávistné komentáře, že mě tam měli raději nechat. Může se to stát opravdu každému...

A personál? Nejde jen o mizerně placenou profesi psychicky a fyzicky náročnou, ale dost často se od pečovatelek očekává, že se vzdají svého osobního života ve prospěch uživatelů domova. 12 hodinove směny bez odpočinku a kontaktu se svou rodinou způsobí, že na ty uživatele opravdu nemáte trpělivost a tolik potřebnou empatii!!! To je pro mně nepřípustné a proto po půl roce odcházím.

Dokud máma platí, já se držím gatí!!! 😂