

Boards od Canada jsou legenda a klasici, jejichž návrat byl hodně očekávaný. Asi hlavně proto, nebo jen proto jste o jejich nahrávce napsal, pane Zbořile. Ale čekal bych nějaké novější umělce v podobném žánru, kteří přinášejí nové pojetí a jsou dnes možná relevantnější. Abych se třeba i já dozvěděl něco nového. Přesně takoví umělci se objevují na festivalu Spectaculare. Lidé jako Max Cooper nebo Oneotrix Point Never, o jehož koncertu jste ostatně už psal.

Ohledně Švédska a Finska a jejich automatického započítávání do zemí, které nefinancují veřejnoprávní média z koncesionářských poplatků, ale ze státního rozpočtu, se na těchto diskuzích lhalo poslední půlrok. Já jsem to docela často vyvracel. Někteří mě tady dokonce obviňovali, že nic jiného neumím psát. A teď lež dezolátů přejal i agrolhář. Přitom to vyvracení "nepřesnosti" se dělo i v různých odborných debatách, ale Jak je vidět, ani to agrolháře neodradilo.

Styl a nálada písně se mi líbí. Je to elegantně klidné, nevtíravé, tajemné a vyzrálé, řekl bych velmi negottovské a pro čecháčky příliš cizácké – stylem i jazykem. Líbí se mi sloky a předrefrén. Vypadá to, že se něco chystá. A pak přijde refrén, a ten mě vždy docela zklame, zdá se mi fádní, jakoby odvozený. Ale celkově to hodnotím dobře.

Škoda, že se podobný koncert soudobé hudby nedostane na obrazovky ČT (na rozdíl od ČRo). Tam mají přístup jen ta "historicky prověřená skladatelská jména", která se podle borců bez rozhledu dají najít kdekoli jinde (YT, Spotify), a proto prý veřejnoprávní média už v současnosti postrádají smysl. Po změně financování a snížení rozpočtu už se to určitě nenapraví.

Bulvární šaráda pokračuje.
4