

Počátkem devadesátých let vyšla kniha Milionářem v Čechách, mapující příběhy prvních polistopadových podnikatelů. Pokřtít ji přiletěl sám Tomáš Baťa. Ačkoliv by tomu nikdo nevěřil, nakladatelka získala na pana Baťu spojení, napsala mu a požádala ho, aby on, symbol českého podnikání, knihu pokřtil. Věřte nevěřte, pan Baťa naprosto neznámé nakladatelce vzkázal, že přijede. Stalo se. Takový to byl člověk. Pracovitý, skromný a neokázalý.

Někdy mi přijde, že i jinak soudní lidé pozbyli paměť a soudnost. Copak lze vymazat desítky let společného soužití? I ty nejlepší vztahy přeci mohou končit rozchodem... Ale slušní lidé se i po rozvodu chovají s úctou k druhému a respektují, byť nemusí souhlasit, cestu, kterou si jejich bývalý partner zvolil. Ba co víc, jsou si čas od času schopni sednout na kávu a poptat se, jak se tomu druhému daří, případně si navzájem pomoci...

Už jsem to jednou napsal, ale zdá se, že to hosté, které jsme zde přátelsky přijali a pomáhali kde mohli, nepochopili... Takže ještě jednou:
Symbol žádného cizího státu nepatří na místa Čechům drahé, ať jde o Národní muzeum anebo Karlův most. Myslím, že jsme solidaritu s ukrajinským lidem za uplynulá léta vyjádřili dostatečně, a to včetně symbolů i konkrétní pomoci, která ostatně pokračuje. Někdy to ale může mít bumerangový efekt. Objevují se hlasy, zda se...

Pan Vladimír Brabec byl a je vynikající herec. Rád bych znal někoho, kdo byl tehdy osloven a odmítl ve 30. případech MZ hrát. Ministerstvo vnitra by mu jistě vysvětlilo, jak se věci mají... Naopak, mnozí, na které se nedostalo, se i podbízeli. Vždyť komedianti, čest výjimkám, se v jakékoliv době vždy lísají do přízně mocných. Že to platí i v současnosti, je nabíledni. Netvrďte, že jste si toho nevšimli.

Jak a kdo hodnotí, kdo je nejlepším brankářem všech dob...? Neuer patří docela jistě k elitě své doby. Ale k ní donedávna patřil třeba také Petr Čech a v minulosti například Lev Jašin. Každá doba měla mezi tyčemi svého hrdinu a nejsem si jistý, podle jakých kritérií je lze poměřovat. Lze-li vůbec.

Lidé, povzbuzující své ego představováním sebe sama coby náročného čtenáře, případně "estét" či "znalce umění", existovali v každé době. Když vyšla kniha Bohumila Hrabala, stál jsem na novinku frontu, byla to tehdy podpultovka. Tu mne oslovil pán, na co že ta fronta je... "Na Hrabala, KLUBY POEZIE," odvětil jsem. "Poezie? Tak to ne. Jinak ale mám všechny Hrabaly," pochlubil se pán a odešel. Co dodat. Snad jen, že zmíněná kniha je úžasnou prózou nesmrtelného autora.

Irové nejsou žádné měkkoty, takže v okamžiku, kdy se Sammie Szmodics svalilna trávníku, zatrnulo mi. Naštěstí rozhodčí (jinak dost nepřesný) ihned reagoval a povolal lékaře. Zdraví je zdraví.
Stojí mnohem výš než všechny góly.

Celoživotní kariérista. Přesně ví, kdy vstoupit do KSČ, kdy souhlasit se vstupem vojsk, kdy zavrhnout přísahu, kterou složil ČSLA a převléci kabát (pardon, uniformu). Figurka, cínový vojáček bez charakteru, mající pro kariéru potřebu i účelově poopravit vlastní životopis... Výše uvedené je přesně to, proč se nemalá část národa za svého prezidenta stydí, ne že ne!

Jak to tak čtu, co Čech, to "TRENÉR NÁROĎÁKU". Postoupíme-li, prohlásí "TRENÉŘI", že to PŘECE ŘÍKALI..., a když to nedopadne, uslyšíme od stejných "TRENÉRŮ", že přeci, sakra, říkali že na světovou konfrontaci nemáme.

Je dobré, když sportovcům reprezentujícím Českou republiku poděkuje i hlava státu. Sportovci si za vzornou reprezentaci zaslouží úctu.
93