

no zvenčí by to mohlo být klidně penny 😂 uvnitř fajn, schody jsou hezký prvek, jen se tak nějak zamýšlím nad praktičností - pokud je člověk naprosto fit, tak fajn, ale stačilo by málo a schody mohou být nepřekonatelným problémem, nemají ani zábradlí, pokud by nemocný potřeboval pomoc, tak jsou skoro úzké pro dva lidi zároveň (možná je to zkreslené fotkou)... a teda zelené umyvadlo by určitě nadchlo mé děti, ale tak možná do mladšího školního věku....

já teda moc nevím, o koho se jedná, ale strašně mě rozesmálo, jak tady přes 200 lidí řeší, že je úplně blbá a přitom oni sami nedokážou pobrat, co vlastně četli 😂 v článku je citace, kdy Myslivcová píše: "Ten pocit, když jsi měla být teď v Dubaji, ale nakonec se změnily plány a máš letět až za 4 dny. Každopádně díky bohu, že jsem teď s malým na horách" - takže pro ty, co neumí číst s porozuměním: ona píše, že měla být touhle dobou v Dubaji, ale naštěstí...

Pokud lemem šatů (sukně) doslova "zametám" podlahu, opravdu si raději obuju baleríny, ve kterých mohu tančit a chodit, než abych postávala či posedávala v lodičkách na vysokém podpatku 😉 z mých bot není vidět víc, než špička 🙂 a totéž platí i pro silonky - ten boj proti tělovým silonkám je tak urputný, až si člověk říká, jaké trauma módních stylistů za tím asi tak stojí 😄

Tak pokud se podepisujete jako novinář (byť v domácnosti), možná bych i předpokládala, že než něco zveřejníte, kouknete se na faktickou správnost. Zápis do školy není přijímací zkouška a celý ten proces, který popisujete, je něco jako doprovodný program. Srovnávat tedy obtížnost je trochu nesmyslné.

Díky, přesně o tomhle přemýšlím, když čtu komentáře k celé kauze. A pak ještě o tom, jak zvláštní je lidská povaha, když tzv. whistleblower je označován za toho špatného... jak silně mají lidé pod kůží, že oznámit nepravost znamená žalovat a to se prosím pěkně, nedělá... 😒

říká se, že A. Christie neměla postavu Poirota moc ráda, štvala ji jeho popularita, litovala, že ho popsala jak ho popsala a nebylo možné ho pak dodatečně změnit... pevně věřím, že kdyby měla možnost vidět D. Sucheta v roli Poirota, změnila by názor a zamilovala si ho ❤😁

No pokud to vidím správně, je v celém bytě jediné okno v obývacím pokoji. Pracovnička je vlastně jen chodbička. Nějak se nemohu dopočítat 3 místností. A teda obdivuji obyvatele, jimž nevadí nulové soukromí a neustálý pohled na sebe sama i vzájemně. Mít na sedačce výhled primárně do velkoplošného zrcadla musí být vyčerpávající. A výhled z obýváku (a terasy!) přímo dovnitř infrasauny, to by mne taky netěšilo. Aspoň že na wc není vidět z celého bytu 😉 A...

Uznávám, že na Hojerovi tvůrci ukázali, že umí. Nicméně si myslím, že není zrovna dobrý nápad točit o reálných kauzách, dokud žijí pamětníci. Přijde mi to velmi necitlivé vůči obětem i pozůstalým po obětech. Když si představím, jak musí být těm napadeným ženám, jak se musí cítit jejich blízcí a blízcí těch mrtvých... nechápu, proč je tomu znovu vystavovat a jejich osudy předvádět jako zábavu pro masy. Totéž platí samozřejmě i pro další filmařské počiny...

Paní Zoubková je tuze vtipná 😄 Brát si jako příklad Babičku Boženy Němcové, tu iluzi o dokonalém dětství, kterou si paní Němcová vysnila a popsala (a která se nikdy neodehrála) a doplnit to vlastním vzpomínkovým optimismem, to je opravdu silná karta 😉 A zmíněný příklad paní Vašáryové o přerovnávání lednice - milé dámy, přiznejme si, kolik z nás by bylo nadšeno podobnou akcí naší maminky nebo dokonce tchýně? 😄
Dnešní realita je úplně jiná, než za našeho dětství. Babičky a dědové...
1