Jana Procházková
Synovi bylo 7 dní. A o víkendu se mi prostě nezdálo dýchání. Dýchal těžce a chvílemi jakoby vynechával nádech a výdech a jakoby piskal. Spustilo to i monitor dechu.Jela jsem na pohotovost v 17 h odpoledne. A dostala jsem kázání, že jsem hysterka, že to je normální. Ne pro mě to fakt není normální, pokud 7 denní dítě nedýchá pravidelně a vydává pískavý zvuk
No nevim, ale o krásných holkách mám jinou predstavu.Většina z nich obyčejné holky, které na ulici splynou s davem. A výběr plavek také není zrovna dobrá volba, vykrojené až za uši a zařezané do spodku. Samozřejmě postavu mají, že mohou své tělo vystavovat. Znám několik holek, které si myslí, že jsou obyčejné. Ale proti těmto jsou opravdu hezčí.
No já jsem v 35 letech žádala svou doktorku po 5 letech, jestli by mi nemohla udělat už aspoň základní rozbory.... A ons se mi usmála do tváře a řekla mi, že jsem mladá na nějaké nemoci. Dneska mi je skoro 39 a svou doktorku jsem ani neviděla a ona po mě také netouží. A to tam mám v kartě uvedený telefon, adresu a email. Takže vlastně za 8 let jsem byla jednou u doktora. A za tu dobu jsem se nedockala krevních testů ani žádného vyšetření.
No ono to občas platí i opačně.Obcas se slušně optam,kde bych našla třeba nějakou surovinu, protože občas nakupují i v jinych obchodech a v jiných městech.A prodavačka mi odpověděla stylem,jako bych byla nějaké hej a počkej.Odpoved prodavačky ve stylu ježiš ja nevim,asi nekde taaam,se podivejte ne??A nebo když servala 7,5 letého syna, když si šel sám zaplatit na samoobslužnou pokladnu své sladkosti (upresnuji, že bylo všude kolem něj volno a on umí...
Sama mám 1 dítě a další do dnešního zvráceného světa nepřivedu. Ať je to ekonomická stránka, ale všechno se "prd.l" obrací. Máma není máma, táta není táta, on není on, ona není ona, on je napůl on a ona...... Ne děkuji už teď mě děsí, co mě a mého syna v tomto světě čeká. Samozřejmě člověk musí být do jisté míry tolerantní, ale tolerance má určité meze. Všude jen násilí a kriminalita, už děti na 1. stupni ZŠ si hrají na divoký západ... Máte za úkol...
No tak to jsou zase rady.Nepit kávu rano,pri menstruaci, před spaním.Kazdy má snad mozek a ví kdy a jaká káva mu dělá dobře.Ja piju ráno k snídani kyblík kafe s mlékem a dozslazuji bezkalorickym sladidlem.Klidne si dám kafe i před spaním, protože mužů jit klidně spát.To jsou pořád nějaké protichůdné studie,jednou je káva rano špatně a podruhé dobře...😀
Tak asi ještě něco vim.9 z 10, vyhořela jsem na jenž a již.😀
No a třeba jak jsem to měla udělat já? Syn letěl 3 krát k moři a jeho chování bylo super.Pak jsme letěli už 4.rok s pocitem, že už to bude v pohodě.Let tam super a syn naprosto báječný,cesta zpět úplné peklo,celou cestu prorval, že ho bolí šíleně hlava a uši.A dle některých z Vás bych ho asi měla udusit nebo vyhodit z letadla za letu??
Syn měří 140 cm a váží 42 kg.Sedi jen připoutaný pásem a nikdo nikdy nic neřekl.Policejni kontrola provedena asi 4 krat.Ptala jsem se na to policistů i instruktora v autoškole.Jak chcete 42 kg klacka nacpat do sedačky, když jsou do 36 kg 😁 A podsesak je též do 36 kg
Logopedie? 12 měsíců jsem volala od čerta k ďablu, nakonec po 12 měsících jsem sehnala skoro 100 km daleko.Detska psychologie, vyšetření za 6 měsíců a 50 km daleko.Foniatrie za 6 měsíců,50 km daleko.Neurologie vyšetření za 7 měsíců.A to jsem chtěla vyšetření jen kvůli stanovení dětské disfazie a papíru do školy. A to nezminuji, že jsem obvolala od každého snad 15 doktorů.Cele dny jsem trávila voláním a pojišťovna Vám fakt nepomůže,ta Vám dá seznam...
No já mám opačný problém.Já jako nevzdelanec v lékařství jsem musela vysloveně doktora prosit,aby zkontroloval syna po porodu, protože spatne dychal a fialovel, cítila jsem, že prostě je něco špatně.Pan doktor přišel znuděně po nekolika hodinach se podívat na syna a ani ho neposlechl stetoskopem, podíval se a prohlásil, že je v pohodě a že já nemám vysilovat, že to je po porodu v pohode, že asi ještě ma plodovou vodu v dýchacích cestách.Za dalších asi 30...
Nechci hanit ani jednu stranu. Ale já mám bohužel asi smůlu. Už asi 4 krát se mi jedna pokladní snazila okrást syna. Ona nevěděla, že stojím za synem a patříme k sobě. Synek totiž rád sam nakupuje a sám si platí své dobroty. Většinou platí větší bankovkou a ta pokladní mu vždy vrátí drobné a žádné papírové bankovky. Spoléhá, že syn ještě neumí dobře počítat. A když jsem se ozvala, tak mě servala, že co se do toho pletu, že mu vrátila dobře. Jasně tatranka...