Anna Sýkorová
Zapomněli jste na Ostravu, krásné ZOO, na Ostravu se vůbec zapomíná.
Neustálá konfrontační politika hradu směrem k vládě. Nevím kdo, co a proč tomu tak je. Nám obyčejným lidem se to nejen nelíbí, ale chceme vládu, která bude hájit především naše zájmy, ale i jednotnou zahraniční politiku.
Říká se, že muži si často hledají k sobě, někdy i pro život, podobné ženy. Paní Janu Krausovou mi manželka pana Karla Rodena moc připomíná.
V Praze je holt blaze. Ať platí, kdo chce, kdo sleduje, poslouchá, kdo se věnuje. Myslím, že svoboda slova ohrožená není, je to opět bouře ve sklenici vody...
Nechť stávkují, ale slušně, jsou-li to budoucí filosofové, profesoři, vědátoři...vytratila se zcelá úcta, nikdo pro ně není Ota, prezident, Babiš, ale pan ministr, pan prezident, předseda vlád aj.
O co Vám jde, pane Kupko. Nechť si platí veřejnoprávní televizi, kdo chce, kdo sleduje, kdo se dívá. Studenti, kteří berou pokřikování na "rynku" jako super adrenalin, nechť přispívají dobrovolnými částkami, nechť se podílejí na chodu jimi podporovaných medií. Zde nejde o poplatky, je to o vyostřování politických postojů.. Počkejte na volby, jsou za rohem, potom uvidíme co vy na to...
Respekt, úcta, pokora jsou slova, která mě jako první napadla při přečení tohoto článku. Možná je to i tím, že jsem vyrůstala s maminkou, která zůstala sama s námi, čtyřmi dětmi. Mně nejmladší byl necelý rok, psal se rok 1952, mrazivý nevlídný únor. Za rok přišla měna, veškeré úspory se ztenčily na minimum. Dnes s nejen s nostalgií, ale i pokorou vzpomínám na dětství a hlavně maminku. Byla velká bojovnice, dala nám vzdělání, vztah k hudbě, literatuře...
Milý člověk, jeho role ve filmech vykazují laskavost, rošťáctví, pochopení pro lidské slabosti a i o tom je život.
Nedávno jsem sledovala dokument Linda (49) - Galerie Selfie, odvysílaný Českou televizí. Je mi 75 let, celý život pracuji ve zdravotnictví, tento dokument s výtečným člověkem, který dělá opravdu záslužnou činnost, mě potěšil, že se najdou lidé i v mladší generaci, kteří to s péčí o staré, nemocné, nemohoucí berou vážně. Paní Lindo, paní Marto, přejí Vám mnoho společných chvil, užijte si plně čas, který Vám byl spolu vyměřen.
ČEKÁRNA ŽIVOT...
A co na to pojišťovny? Lékaři odmítají léčit, snad aby si začali platit studia, začínajicí praxy, atestace. Možná, že i to málo by je dovedlo k větší zodpovědnosti vůči klientům, pacientům.
Vánoce, Štědrý den, nic neubylo z ironie, hulvátství, pomluv. Umíme my, Češi odhodit tento žargon alespoň v tento čas, umíme si pokojně užívát svátků? Umí novinaři pohladit na duši, slovy třeba básníka. Ne? Pokusím se já, moji milí:
ILUZE VÁNOC
Slunce jen tak si visí na nebi.
Iluze Vánoc, světýlka, slyším...
Pesimismus, optimismus nás provází životem. Někde jsem psala, že jsem se "prosmála" až do 75 let. Je to jen kousek pravdy, smutek, bolest byly a jsou součástí mého života. Lidí, kteří mě znají , se ptají, kde se bere tolik smutku v mým básních. Smutek mám hluboko v duši, ven se dostává právě v podobě veršů. Jinak jsem tzv. dobře naladěná pesimistka.
NEPROVOKUJU, ale…
Neprovokuju, ale přemýšlím...