Paní Zuzana udělala dobře, že šla do "Proměn". Obezita totiž urychluje průběh RS tím, že podporuje zánět v těle. Držím palce, aby teď vše bylo už jen lepší.

Byla jsem v TV tak "nadaná", asi jako student Krhounek z prvorepublikového filmu Škola základ života. V tělocviku jsem jen tak přežívala. Ale to také patří do vzpomínek, na něž dnes pohlížím s úsměvem. 😊

Chtěla bych vidět tuto "pomalovanou" krásku za 40 let, až jí kůže věkem povolí. To asi pak bude chodit "kanály".

Moc krásně napsáno. Bylo to opravdu pohlazení po duši. Přeneslo mě to do mých školních let, kdy jsem také hltala nejrůznější knihy. Všude i ve škole. Ještě jsem neměla ani 15 let, a už jsem chodila do "dospělácké" knihovny na bratrovu průkazku. Dá se říct, že tehdejší léta jsem proležela v knihách.

Knihy mě pak provázely i v mém zaměstnání. Dělala jsem technologa výroby v tiskárně. Dodnes nedám dopustit na jejich specifickou vůni, hladký papír, grafickou... Zobrazit vše

Asi jí bylo líto, že je zdravá. Až se jí začnou všechny výplně a úpravy sypat, tak si užije.

Je to sice hezké, ale příliš neosobní. Určitě by bylo zajímavé byt vidět zabydlený. Takto člověka neinspiruje k žádné činnosti. Jen sedět a maximálně sledovat televizi.

Zrovna nedávno jsem se dozvěděla jinou pověst. V 13. stol. kdy Mongolové dobývali Evropu, došli až k tehdy vznikajícímu městu Olomouc. Tam byli odraženi Jaroslavem ze Štemberka. Místo ale pojmenovali ol-muz, což prý v mongolštině znamená - brod. Tak tedy nevím, která pověst je blíž k pravdě.

Takto cestovat po těchto zemích se mi zdá rizikové. Ne jen z hlediska místní bezpečnosti, ale především hygieny při stravování. Když se člověk stravuje u pouličních stánků, nemá žádnou záruku, že si domů nepřiveze ve střevech nějakého parazita.

Už mě nebaví poslouchat nekonečné monology a dělat jen "vrbu". Ze začátku jsem byla slušná, ale pak jsem pochopila, že "tudy cesta nevede". Ty lidi jsem vůbec nezajímala, jen se potřebovali "vykecat". Tak jsem jim občas skočila do řeči, protože to jediné účinkovalo.

Nejsem, si jistá, ale nejmenuje se báseň K.J. Erbena - Štědrý večer - ne den?

Mám RS 42 let. V tu dobu ještě 16 let neexistovala RS centra, ani účinné léky, jen některé z kortikoidů. Když mě poprvé propustili z nemocnice, začala jsem každý večer po práci trénovat chůzi. V současnosti sice chodím s holí, ale v mém důchodovém věku to není nic divného. A můj recept jak se co nejdéle udržet ve formě? Každý den cvičit, nekouřit, nepít alkohol, a nerozčilovat se. A hlavně NEBÁT SE a užít si každou příjemnou chvilku. V současné době... Zobrazit vše

Jak píše o těch frontách, tak před časem ukazovali v TV, jak u nich vypadá, když nějaký obchoďák spustí výprodej. Lidé se tam mačkají, bojují o umístění a sprintují taky. Naše pobíhání k pokladnám, je proti tomu idylka.