

Člověk je nadmíru komplikovaná duševně-duchovní bytost s počátkem vzniku dvojpohlavnosti v pradávné minulosti. S uzráváním duše vědomé od cca 15. století nabývá sebe-vědomí na síle a člověk má právo postavit se do společnosti tak, jak se sám cítí. Z duchovně-vědeckých poznatků vyplývá, že muž má éterné tělo ženské a žena éterné tělo mužské, což se odráží ve všemožných následných podobách genderu. S evolucí lidské bytosti a změnou vztahu k naší...

Lidský věk má svůj limit, je jím jeden den platónského roku, to je přibližně 72 let. Vyšší věk již přijímáme milostí osudu. Starý zemřelý člověk přináší duchovnímu světu svoji moudrost, mladí zemřelí lásku a ideje. Platonský rok, známý také jako Velký rok, trvá přibližně 26 000 let a jeden stupeň precese odpovídá zhruba 72 letům. To znamená, že rovnodennosti se posunou směrem na západ o jeden stupeň každých 72 let. Pokud nepochopíme duševně-duchovní...

Pocit již jednou viděného vzniká tak, že člověk se dostane vědomím do časové smyčky, kdy se prolnou dva časy; jeden, který jde z minulosti do budoucnosti a druhý, který se vrací z budoucnosti do minulosti. To je i princip předpovídání budoucnosti. Ale protože tato vlastnost je atavistická a nově znovuobnovená ještě moc nefunguje, nemá přílišnou vypovídací hodnotu.

Podle roku narození v roce Kovu podle čínské astrologie, měla Diana oslabený orgánový okruh plic a tlustého střeva. Pravděpodobně mohla mít potíže s línými střevy a snídaně z vloček pro ni byla víc než vhodná. K tomuto okruhu patří také sklon k psychickým potížím, zejména depresím. Nabízet vločkovou snídani šmahem všem jako cestu k ozdravění není dobrý nápad; třeba u jedinců s citlivými střevy, po nádorových onemocněních a u starších osob se mohou potíže spíš násobit.

Takovouto myšlenku jako pravdivou rozpracovává ve svých knihách a přednáškách filosof Rudolf Steiner, zakladatel mj. waldorfského školství. Právě z tohoto poznání člověka jako duševně-duchovní bytosti vypracoval podklady nejen pro waldorfskou pedagogiku, ale i antroposofickou medicínu, biodynamické zemědělství a další obory.

Pokud člověk při tvorbě a poslouchání hudby rozvíjí zbožné, radostné, smutné, pokorné a povznášející city, pak je to právě to, co hudba dovede; posluchačovou duší zachvět a zušlechtit ji. Bohužel jsme v současnosti zaplavováni důsledky duchaprázdné průmyslové hudební produkce, postrádající jakékoli umělecké cítění. Proto se obávám, že „zimomriavky“, (příznačný slovenský výraz), dokáže dnes při poslechu zažít málokdo.

Na rozdíl od článků Šimona Maguse, které by chtěly být vtipné, ale nejsou, jen se o to snaží a pak z toho vychází sarkasmus a ironizování, jsou vaše články moudré a vtipností oplývají. A to mě baví, třebaže nevyznávám katolickou víru. A to je právě ono; aby to mohl číst každý, kdo vyznává jakýkoliv jiný směr a nemusel být u toho znechucen.
Ze svého pohledu bych trochu polemizovala se sdělením že - „Svět bez křesťanství by možná byl lepší, možná horší a určitě jiný. Nikdo poctivý však...

Tak jestli má postavený dům tak zabavit, zrovna tak auto, nakonec i jízdní kolo má svojí hodnotu. Aby jí nic nezůstalo, strace.