

Shodou okolností jsem jel minulý týden vlakem a to po dost dlouhé době. Naposledy to bylo z vojny na jaře 1988.
Musím upřímně přiznat, že ČD udělaly za tu dobu velký kus práce. Ve vlaku jsem si koupil pouze pivo, tak bohužel nemůžu kvalitu jídla hodnotit, ale jinak naprostá spokojenost.

Včera jsem četl na Novinkách, jak někteří obyvatelé na Mallorce protestují proti nadměrnému turismu. Většina diskutujících radila Mallorčanům aby pořádně zdražili služby, poplatky apod.
Chorvati zdražili a snesla se na Chorvatsko nebývalá kritika.
Není možné se zavděčit všem. Jedni radí zdražte, druzí, je to moc drahé.

Pokud jsem průměrně spokojen spropitné nedávám, pouze zaokrouhlím částku, většinou na stokoruny.
Naopak při plné spokojenosti, nebo výjimečněmu kulinářskému zážitku, dávám minimálně deset procent a většinou nezapomenu ani na kuchaře, podle situace.

Za socialismu jsem měl spoustu známých. Dokázal jsem sehnat spoustu nedostatkového zboží. Peněz na úplatky jsem měl v dostatečné míře, ale jediné co jsem nesehnal bylo samostatné bydlení. Odhad v pořadníku byl cca 27 let čekání. Bydleli jsme se ženou a dvěma dětmi v jedné průchozí místnosti u rodičů.
Díky Bohu a díky všem lidem kteří se zasloužili o pád socialismu v listopadu 89.

Kvetoucí louka, ráj pro život.
Mít kvetoucí louku přímo na vlastní zahradě, ocení především maminky při vyndávání zakousnutých a sajících klíšťat krve vlastních dětí. To ovšem nevadí. Nejdůležitější je, že manžel nemusí sekat zahradu a může se naplno věnovat lahváči a fotbalu v televizi.

No nevím, ale jestli tohle byla šikana? Ve srovnání s jinými útvary to bylo takové škádlení.