

Upřímně, pokud někdo dokáže říct, že odmítání čehokoliv: aut, mobilních telefonů, mnohoženství "pramení z jejich omezeného rozhledu," ztrácí objektivitu a projevuje se jako propagátor nebo monomaniak. A má tam další slabiny a nelogičnosti, které zmínili jiní.

Velmi špatná stylistika, autore! Nejenže plivete věty jako tasemnice, ale celý článek nemá stavbu; kdo Párala nezná, dozví se o něm jen perličky, ale neudělá si celkový obraz. O "stavu „spokojených“ modrých (stavu, jehož prázdnota je tak hrozivá, že si Páral vzal za celoživotní úkol mapovat ho až do smrti ve všech podobách)" si pamatuji, že jsem na střední - tehdy jsem ještě Párala četla - napsala ve slohu něco jako: to, že Páral nic lepšího nezná, nás...

Upřímně, já neznám nikoho, kdo by jakýkoliv jeho pořad sledoval. Proč by taky? Vtipný není, hezký taky ne, a fakticky víte dopředu, jak ten rozhovor dopadne: pokud bude host z fialového spektra, bude mu přikyvováno, pokud z anoistického, bude přerušován. A co ta dvě spektra hlásají, všichni víme, k tomu nepotřebujeme Moravce. Nabyl za roky protekční ochrany poněkud přehnané přesvědčení o své důležitosti, přitažlivosti a šarmu - ale on opravdu není David...

Skvělý film. Pro mě je nejslabší stránkou Marilyn (nejsem chlap), a to i protože vím, jak děsivé bylo s ní natáčet. Ke konci ji srdečně nenáviděli Lemon i Curtis, a Billy Wilder, když projevila zájem hrát v Sweet Irma, prohlásil: "NE! Můj psychoanalytik mi řekl, že jsem příliš starý a bohatý na to, abych něco podobného podstoupil podruhé." Mimochodem, Marilyn vystupuje jen v záběrech zblízka, kde ji nemohl nikdo nahradit. Všechny vzdálenější záběry...

Adame, to je váš problém. Nebo spíš neuróza. Připomínáte mi architekta Silena z Waughova Sestupu a pádu. "Problém architektury, jak já jej chápu, je vyloučení lidského elementu z koncepce formy. Jedinou dokonalou budovou je nezbytně továrna, protože je určena, aby ji obývaly stroje a ne lidé." Zahleděl se za novinářem, jak mizí v hloubi aleje. "Proč nemohou živí tvorové zůstat na jednom místě?"

Páni, to koukám, čemu všemu jsem (zatím) unikla! Mám starší auto - dokonce i s manuálním řazením - a na tyhle vymoženosti koukám jako puk. Polovina z nich mi připadá nesmyslná. A hlavně ve mně roste stále silnější pocit: my si za chvíli už nebudeme umět ani utřít zadek! Všechno za nás udělá automat. Pokud zrovna neexne.

A tahle pipka se diví, proč ji a jejího hřebečka většina národa nesnáší! Protože je arogantní, sebestředná blbka z protekční famílie Diesntbierů - nezapomenu, jak se snažila grilovat Emira Kusturicu a jak ji sjel, krávu. Nafoukaná až na půdu; ta bude někoho poučovat? Cokoliv dělala, skončilo jako propadák.

Stačí titulek. Čiší z něj povýšenost, skrývající komplex: jen abych byla in, jen aby někdo, propánakrále, nepoznal, že jsem Češka! Trendy, madam, je ta poslední věc, podle které si máme zařizovat domov. Ale vy jste zjevně o vkusu nebo stylu nikdy neslyšela, vy jen upoceně doháníte nějaký trendový vlak.

Řekla bych, že život v USA = stres, vybičované ambice, fastfood, horečné úsilí o sebeprezentaci, nezakotvenost (kvůli lepšímu jobu se Američan několikrát za život vytrhne z kořenů a přesadí o stovky kilometrů, ztrácí rodinné a přátelské vazby). Jak se někdo s tímto stylem života může dožít devadesátky?
1