

Když slyším komentování sportovního přenosu Pavla Čapka, tak se mně a to nejsem sám, pokaždé zvýší krevní tlak. Jeho způsob vyjadřování na mě působí pokaždé zvláštně. Nic se na jeho sdílení informací nezměnilo. Uvedu příklad. Stejně jako loni, tak i teď naposled v neděli při veslařských Primátorkách. Do Prahy na Primátorky každý rok přijede na tři dny soutěžení z celé republiky kromě dospělých také veslařské žactvo, dorost, junioři a juniorky. Myslím si...

Když jsme chodili v Roháčích v odlehlých místech nebo se vracívali v podvečer z dlouhých tůr, tak jsem někdy do prázdné plechovky od piva nebo limo hodil tři šutry a cestou jsem z pudu sebezáchovy plechovkou nepřetržitě štěrkal, aby nás medvěd slyšel. Jednou se ale stalo, že nás z hodně blízka překvapila medvědice se dvěma mláďaty. Plechovka nebyla, ale dobře to dopadlo.

Zase i zde platí, že ryba hnije od hlavy. A když něco hnije, tak to pokaždé končí smradem. Dávné zásluhy, letité známosti, kamarádi, sympatie, nominace a tak to většinou dopadne, když se dílo nepodaří a začnou hádky a hledá se viník. Hned je v tom prohnilé šéfstvo i když někteří nejvyšší mlčí a potom trenér s růžovými brýlemi, za kterými se skrývá jeho nesoudné ego s negativní energií. A když se k tomu přidají jeho kritika, recepty a rady kdo nastoupí do...
1