

Na tyhle názory musím osobně reagovat. Jsem typ ženy, který si nebojí říct o pomoc. A své ženství umím použít i dát najevo. Ale nevěřím tomu, že bych díky tomu onemocněla rakovinou, s kterou už rok bojuji . I takovým způsobem, že nemám a už mít prsa nebudu. Mám to geneticky podmíněno. Ano měla jsem stresy různého typu. Ale asi nic neobvyklého jako jiný člověk. A kdyby to bylo jen tím, rozhodně budou nemocní snad všichni, díky dnešní době a stylu života...

Mám po chemoterapii holou hlavu a nepláču. A mohla bych. Moje heslo zní neposrat se z toho. Pardón za silná slova. Nebrečím, nevyčítám. Ale hlavně bojuju za sebe a mou rodinu. Protože chci vidět vyrůstat své děti. A dneska už neřeším blbosti a užívám si život . A to je to hlavní. Možná to sem nepatří. A nakonec ve finále vlasy neřeším

Vaše starosti na mou hlavu. Jak se říká. A co takový rodičovský příspěvek? To není nic. Některé matky musí vystačit jen s tím. Ale buďte ráda , že jste zdravá. To je v dnešní době to nejdůležitější. Nějaké moře je úplné nic

Toto se nedá ani slušně komentovat. To není matka,ale hyena. Jak někdo může bít dítě ostrým nožem. Ta by měla sedět na doživotí. Zde opravdu selhaly úřady. Otec vše dokumentuje a nic se neděje. Kde to žijeme. Chlapci se z toho možná už nikdy nevzpamatuji. To je otřesné
