

Reaguji na tento článek. Trochu to zlehčím, ale v dobrém – připomíná mi to film Sestra v akci s Whoopi Goldberg. I tam sestry vyšly „do ulic“, přivedly mladé lidi zpátky do kostela a nakonec dokázaly nadchnout i samotného papeže.
Pointa je ale vážná a jednoduchá: když mladí lidé nejdou k hoře, musí jít hora za nimi. Jinak se nic nezmění.

Papež František byl velmi skromný. Kdyby dostal podobné auto, nejspíš by ho nechal prodat a peníze by daroval chudým. Sám by dál jezdil metrem, což o něm bylo dobře známo.
Pro mne byl, je a bude papežem Jan Pavel II. Až zpětně jsem si ale uvědomil skutečné hodnoty papeže Františka – paradoxně až po jeho odchodu.

Chyba jo i ne ,,Kdo by měl zapálit první svíčku na adventním věnci?''V církevní tradici adventní věnec zapaluje hlava rodiny. Ale ten test není církevní, je lidový a moderní, a tam se bere nejmladší.

Mám pocit, že si to tentokrát ten dav protestujících trochu spletl. Vláda Andreje Babiše zatím nevládne, protože tu stále působí vláda v demisi Petra Fialy. Takže si jen popletli jména — místo „Fialova drahota“ křičeli „Babiš“. 😄

Novináři jsou, jak známo, kachny. 🦆 Pan Pavel zase mluvil dlouze, ale bez obsahu — tak dlouho, až by i kamenný lev na Hradě zívl. Já bych taky radši usnul. To je taková ta krásná chvíle, kdy jste sice přítomen, ale mozek už na dovolené. 😄

Potkat jí takto večer po tmě, tak mne trefí. 😄

Nechápu, čemu se zde všichni podivují. Pouze chtěl ukázat, že je obyčejným člověkem stejně jako ostatní. Je v naší zemi snad zakázáno zpívat, jako tomu bylo v pohádce Pyšná princezna?

Velmi jsem si vážil pana Ladislava Chudíka, stejně jako pana Radovana Lukavského. V Česku jsme měli pana Lukavského, na Slovensku zase pana Chudíka – oba byli výjimečnými hereckými osobnostmi, které zanechaly hlubokou stopu v divadle i ve filmu. Mrzí mě, že nikoho kompetentního nenapadlo pozvat tyto dvě legendy například do pořadu Miroslava Donutila „Na kus řeči“. Setkání takových osobností na jednom jevišti by bylo skutečným hereckým koncertem a nezapomen...

Mne to směšné nepřijde, se posmívat cizímu neštěstí, to se může stát komukoliv.

Je Dominiky veliká škoda, kámen úrazu v jejím životě je, že neměla a nemá okolo sebe potřebnou oporu, podobně na tom byla třeba Iveta Bartošová, která to měla podobné, až ji to dohnalo k sebevraždě. U Dominiky je také prokletím jméno Gottová, proto utekla z Česka, kde jí neznají.

Byl to velice dobrý sbor, škoda, že skončil, mohl přece pokračovat s jiným sbormistrem a nebo sbormistryní. Tento sbor měl předpoklady, a mohl se prosadit i v zahraničí.

Nepřekvapilo by mě ani dnes, kdyby se někde mezi institucemi, sklady, depozity a soukromými rukami objevily věci, které neměly skončit tam, kde jsou. Ne nutně ze zlé vůle, ale proto, že se ve složité realitě někdy stírá hranice mezi vlastnictvím a pouhou správou věcí, které čekají na navrácení.
Tenhle příběh je proto i tichou výzvou k bdělosti, ohleduplnosti a spravedlnosti – nejen při pohledu do minulosti, ale i dnes.
4