

Moje babička chodila ve dvacátých letech minulého století na střední školu. Měli tam učitele, který si v prvním ročníku vybíral mezi studentkami milenku a měl s ní vztah několik let, než ho omrzela, pak si opět vybral v prvním ročníku zase jinou a tak to opakoval. Prasklo to až jednou, kdy se jedna o odvržených milenek pokusila z nešťastné lasky otrávit. Tím chci říct, že k tomu docházelo už za Rakouska-Uherska, za první republiky, za socialismu i nyní. Není to nic nového.

Moje prarodiče s dětmi vyhnali z Košic hned po 30.9.1938 Maďaři. Vrátili se do Čech, kde se zase na jejich děti dívaly české děti s posměchem, protože mluvily slovensky a česky uměly špatně. Po roce 1945 to vypadalo, že si všechno sedne a Československo bude fungovat. Jenže Slováci to měli v sobě a hned po listopadu 1989 se to projevilo. Pamatuju tu protičeskou atmosféru v Žilině, kdy z tamější VŠDS v letech 1990 - 1992 prchali čeští studenti a učitelé do...

A znova se stalo to, co je v ČR typické při přejímání evropské legislativy. EU vydala pravidla, která se týkají pouze a jenom firem. A čeští úředníci do toho hned přidají i povinnost pro občany a hlavy pomazané v parlamentu jim to bez problémů schválí.

Naprostý bizarr jsem zažil za moji více než 40letou pracovní kariéru při pohovoru u jedné malé české firmy (celkem asi 8 lidí) v Praze na pozici servisního technika. Při příchodu mě přivítal její generální ředitel se slovy: "Tohle je moje sekretářka a tohle je moje osobní asistentka. Vy budete mít 30 minut na oběd. Budete jezdit na servis k zákazníkům, na nějaké proplácení cesťáků a přesčasů si tu nehrajeme. Dotazy?" Tak jsem mu poděkoval za zajímavou nabídku a už jsem se neozval 🙂
14