

Situace na české železnici ohledně zpoždění vlaků mi připomíná dobu vrcholného socialismu, kdy jsem jezdil po prvním hlavním tahu do/ze školy na Slovensko. Hodinová i větší zpoždění byla prakticky pravidlem. Tehdy to bylo způsobené převážně početnými pomalými jízdami (tj. tratě ve špatném technickém stavu) a jejich zahlcení nákladními vlaky. Nyní jsou to nekonečné výluky a rovněž zahlcení vlaky, tentokrát pro přepravu cestujících.

Problémem poválečného Slovenska bylo to, že tu nikdy neproběhla žádná skutečná denacifikace. Ano, kreatury typu Tuky byly odsouzeny, ale běžné obyvatelstvo si pořád uchovalo svoje protižidovské a protičeské myšlení. To tu pak přežívalo až do roku 1990, kdy velmi rychle ožilo v plné síle.

Stalo se mi to taky, nějaká ruska žijící v Praze si objednala kosmetiku ve Švýcarsku přes obchodníka z Litvy a při zadávání telefonu se překlepla a uvedla tam moje číslo. Jednoho dne mi volal kurýr, že je před domem (jejím) a jestli jsem doma. Nebyl jsem, tak že mi to hodí v Praze do boxu. Ten den jsem naprostou shodou okolností čekal dva balíky, tak jsem se divil, že přišel ještě třetí, ale že ho poslali do Prahy. Zajel jsem tedy do Prahy (nemám to zas...

Hřbitovy jsou plné nepostradatelných lidí. Pokud takový nepostradatelný člověk zemře, tak do týdne je na webu inzerát na jeho pozici a do měsíce je tam nový pracovník. To je třeba si pokaždé uvědomit ve chvíli, kdy se domníváte, že bez vás ta firma nebude existovat. A teď k tomu případu. Zákon 262/2006 Sb. hovoří jasnou řečí:
§ 217
(1) Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, není-li dále stanoveno...

"Máme jedno auto na domácnost a já mám ještě služební auto." A o tom to je. Spousta lidí v Praze a v jejím okolí má služební auto. A tím jezdí do práce, firmy pro ně často mají i parkovací místa. Zdražení parkování pro rezidenty tohle neřeší.

Je tragické, že podobných zvěrstev se národy Jugoslávie opět dopouštěly 45 let po válce...