

Musím vyzkoušet? Říká kdo? A proč vůbec bych musela? Zamyslete se, co říkáte a změňte už konečně slovník. Kdyby nadpis zněl: "... bundy, které chcete vyzkoušet," možná bych se na ně i podívala. Ale článek s takovýmhle nadpisem mě fakt nezajímá.

A těch reforem mohlo být mnohem víc. Kdyby Marie Terezie celých 15 let (1765-1780) nebránila svému synovi (spoluvladaři), aby další reformy provedl tak, jak chtěl.
Oslavujeme Marii Terezii, přitom bez Jozefa by ona spoustu reforem vůbec nezavedla.

Přece mu na to neskočíte. To je přesně to, co mu poradil Zeman při jejich návštěvě s Turkem u něj. Teď bude hrát kamaráda Ukrajiny, aby uklidnil demonstrující davy, a bude čekat, až davy i president vyměknou. Pak uvede Turka na libovolné ministerstvo.

Děkuji za článek. Některé souvislosti člověku uniknou, dokud mu je někdo takto natvrdo nenaservíruje.
Mám jediný dotaz: Proč jsou preppeři (tedy lidé připravující se na případnou katastrofu či kolaps ať už přírodní či společenský, a jejichž cílem je soběstačnost, zajištění zásob, dovednosti a znalosti umožňující přežití), považování za hrozbu? Viz věta na konci předposledního odstavce: ... "pokud byli dříve největším nebezpečím v USA takzvaní preppeři a náboženské sekty..."

Autor článku asi nepochopil, že nejde o hromadění papíru pro budoucí generace ale pro případ nějaké případné další krize (blackout, pandemie, apod.). Kdo zažil (nebo viděl v TV), jak se lidé za Kovidu v obchodech o toaletní papír prali, ví, proč se toaletním papírem zásobují.

A o tom všem víme jenom proto, že se pan Olmer někde vychloubal, jak na něj holky letí? Takže jeden pán povídal...? To se měl Olmer fakt někde bulváru chlubit svými zálety? Přece není takový pako... Napadne někoho z diskutujících, že si to mohl bulvár vymyslet, jenom aby bylo o čem psát? Lidi, zamyslete se, co řešíte.

Nádherný příběh. Pan Petr K. zřejmě na autorce viděl, že je to šťastná ženská a chtěl jí to trochu "osladit", protože jí to její vnitřní štěstí záviděl. Takoví lidé prostě existují, ale neměli by nám stát za to, aby nám naší "vděčnost za náš osud" zkazili. Nestojí nám ani za ten dopis, co chtěla paní autorka původně psát jeho nadřízeným. Proč se takovým člověkem zabývat déle než je nezbytně nutné? Takových lidí je mi líto, ale řešit je nebudu, když opravdu nemusím.

Odborníci radí: „...myjme či dezinfikujme si ruce, když přijdete do práce, školy, do restaurace...".
Fajn, ale co takhle jim poradit, aby nesahali na jídlo i kdekoli jinde, třeba na cestě do té práce, domů nebo kamkoli jinam. Lidé běžně v tramvaji konzumují svačinu (často pizzu, kterou si před chvílí koupili) a sahají na ní nemytýma rukama. Dítě, ale i dospělý si vybalí bonbón, a místo aby si ho strčili do pusy rovnou z papíru, pěkně si ho nejdřív rukama osahají. V...

Fakt zajímavý článek. O modrých zónách jsem četla cca před 20 lety v National Geographic. Člověk by rád věřil, že jsou to pravdivé informace. Ale všechno je jinak. Pravdu zjistíte, když zadáte do vyhledavače: Pravda o modrých zónách. Posílám jeden ze článků, které na vás vyskočí: info.cz/po-praci-lifestyle/ani-okinawa-ani Další si dohledejte sami.