Ano, jenže žába leze do bezu, já tam za ní polezu! Žádné nevlezu! Protože kudy ona, tudy já - budeme tam oba dva! :D

Můj bratr a já máme tak trochu tuhle poruchu oba, takže jsme si při delších (a hlavně telefonických) hovorech zavedli pravidlo. Pokud se jeden nutně potřebuje vymluvit, druhý mu netrhá nit a čeká na heslo "Příjem!". V tu chvíli může spustit ten druhej, já už akorát někdy zapomenu, co jsem chtěla říct...

Chudák kluk. A chudáci jeho rodiče; ať jsou kýmkoli, přišli o dítě.

Že by tak mocný velký šéf neměl skartovačku? A že by ho napadlo hledat uklízečku v kumbále?

Ale jo, mám je taky - jenže i můj bratr a ten jaktěživ podpatky nenosil...

Panenko skákavá... Moc děkuju, při čtení jsem si vzpomněla, jak mi dcera před pár lety dovezla balíček kafe z Izraele. Předala mi ho, já k ní zvedla hlavu (svoji má o půl hlavy vejš) a říkám jí tázavě: "Hele?!" Víc nebylo potřeba, začaly jsme svorně řvát smíchy. Čech to zkrátka pochopí. Vaše vzpomínka mě vážně potěšila!

Mě maminka vozila na kole (v šedesátých letech) ;-)

Odchodu bez placení se říká krádež. Nepochopím, že by to pokladní dobrovolně zaplatila ze svého.

Mojí berušce je už 25+ a přežila se mnou stěhování před šesti lety. Už lehce uvrzává během provozu, proto až na výjimky chroustá poloviční várky prádla. Obě máme už něco odžito a odepráno, vycházíme si vstříc; z praččího mimina bych asi měla přirozený respekt.

To nemá chybu....

Děkuji za článek. Mám nevidomou kamarádku, informace tohoto druhu jsem se dozvěděla od ní už před lety a hodně mi pomohly i při kontaktu s neslyšící kolegyní v práci. Člověk se musí zkrátka vcítit a když si není jist, zeptat se.

S tímhle autem jsem vyrostla, táta ho měl od roku 1965. Díky za článek.