Já například do důchodu nechci. Dokud bude smysluplná práce, budu pracovat. Čas na koníčky je a bude. Ale dělat si jen to, co člověk sám chce, a pro sebe je trochu prázdné.
Práce dává člověku pocit potřebnosti.
Já přestat pracovat nechci. Baví mě to. Nedovedu si představit, že bych nedělal nic. Kdysi jsme se rozhodli, že na rok vyrazíme cestovat. Bylo to super, ale ke konci už jsem se těšil zpět.
Jenom už chci pracovat jinak a jinde. Udělal jsem si řidičáky. Udělal jsem si různá opravnění apod. Koupím byt v itálii nebo někde v řecku. A někdy kolem 50 prodám nemovitosti tady svým dětem. (za výhodnou cenu, jak by řekl starý žid) A odejdu k moři. Budu jezdit autobusem,kamionem,autojeřábem nebo...
Nebo dělat u bezp. sborů a odejít s výsluhou. Odešel jsem takto ještě před padesátkou a těch 35 tisíc měsíčně mám. Vím, není to na žádné vyskakování, ale mám kolegy, kteří už jsou vlastně zabezpečení, bez dluhu, děti dospělé a to už s tím žít dovedou 🙂
Tak v 45 letech jsem výpověď v klidu dal a užívám si výsluhu z bezpečnostního sboru. Do práce se zatím nechystám a stálý příjem zajištěný do konce života. Je třeba užívat přítomnosti dokud je člověk plný sil a nepřemýšlet o vzdušných zámcích někdy v důchodu. V důchodu už je člověk dosti znaven životem a ten život zkrátka již není tak aktivní. Finanční rezerva na důchod je vhodná pouze z hlediska zdravotní a sociální péče, pokud člověk přestane být...
30