Porod a volba císařského řezu
Diskuze se zaměřují na strach z bolesti jako faktor při volbě císařského řezu.
No tak u tohohle bych rodit nechtěla ani omylem. Zlaté Brno a porody s porodní asistentkou, která mi jako prvorodičce krásně vysvětlila, co je pro tělo dobré. Sice mi museli nasadit epi i s oxytocinem, protože jsem se nechtěla otevřít a od odtoku vody uběhlo už 13 hodin, ale pak se to rozběhlo a nebyl nutný ani nástřih. Já běhala druhý den jako laňka, zatímco dvě další, co byly po řezu, se ploužily a plakaly, ať jim nenosí děti na pokoj, že to nezvládnou.
A že jim nevadí to píchání anestezie, to je fakt ÚPLNĚ přirozené a bezpečné. Fuj. Zaplať bůh za moje oxytociny a "normální" porody - na zádech, s nástřihem, bez následků pro mě a se zdravými dětmi.
A cele minule dekady se trvdilo, ze vaginalni porod je nejlepsi pro oba, kvuli prirozenosti, atd. Koukam jako blazen1🙈
Je to jeden z mála, co nelže, a já mu za to děkuju. Vím to dávno, plánovaný císařský řez je nejbezpečnější cesta, jak porodit, minimálně pro dítě. Já jsem před 14 lety odmítla rodit normálně, následky po vaginální porodu pro matku i dítě můžou být doživotní. Nikdo, obzvlášť ne chlap, nemá právo ženě nařizovat, jak má porodit dítě. I kdyby to měla být jen placená možnost, tak je nutné, aby tu byla. Nikdy bych nerodila jinak než SC, už jen ta představa je pro mě čirý děs.
Konečně někdo rozumný. Paní redaktorka se trapně snaží vymámit z pana doktora sdělení, proč je vlastně ten císař tak rizikový 🙂. Ať si každá matka zvolí po konzultaci s lékařem takový způsob porodu, jaký ji vyhovuje. Hlavní je, aby se matka i dítě co nejméně stresovali a vystresovaná matka určitě není pro dítě nic dobrého. Nejhorší jsou ty profesionální matky, co druhým radí, co je pro ně nejlepší.
Jsem lekar a myslim si ze pokud zena byla stvořená tak aby rodila vaginalne tak pokud je to jen trochu mozne tak by to mel byt standard.
Riziko je císařský řez neboť je to operace dutiny břišní a komplice mohou být enormní, ale stejně tak je i přirozený porod, pokud lékaři nejsou dostatečně zkušení, nevyhodnotí situaci a zasahují (někdy velmi nešetrně). Znám hodně žen co mají po letech problémy a to ať rodily přirozeně (pokles pánevního dna) či císařem (rozestupy břišní stěny atd) bez ohledu na věk. Je to velmi individuální a tudíž bych nechala ženy, ať se rozhodnou. Důležité je mít důvěru...
První porod byl pro mě síla, nejen, že mi doktorka bezdůvodně udělala Hamiltonův hmat, praskla mi voda, ale pak mi samotný porod nepostupoval. Takže do mě nalévali asi šestinásobek oxytocinu- bez efektu.
Nakonec po 20 hodinách mi udělali akutní sekci.
Když jsem šla po druhé, rovnou jsem požádala o sekci, už jsem nechtěla zažít to samé jako u prvního porodu. Nemohu si stěžovat, sice mě bolela rána, ale byla jsem daleko víc v klidu.
Pokud lékaři vybírají peníze od rodiček, měli by je rodit v soukromých zařízeních, a nevyužívat k tomu veřejná zařízení.
Pokud by si rodičky platily nadstandardní péči část z těch peněz by připadla porodnicím. O to, ale vybíračům přece nejde.
V rozhovoru i v diskuzi je jedním z častých argumentů strach z bolesti. Domnívám se, že právě toto je jeden ze zásadních problémů. Jde o civilizační nebo kulturní změnu paradigmatu ve smyslu, že dobré (správně, hezké..apod.) věci nebolí. Utlumujeme každou malou bolístku, vyhýbáme se bolesti a nejsme ochotni ji snášet. Ale k porodu bolest patří. V minulosti to bylo vysvětlováno nábožensky, později filozoficky. A pak přišla doba moderní, kdy jsme stále méně...
Rodila jsem v Ppdoli 4 roky zpět. Na samotný porod (vaginální) nemohu říct špatného slova. Perfektní vybavení, mile a ochotne sestřičky a paní doktorky. Manžel si ten porod strašně užíval (ja trochu méně). Nicméně co přišlo poté, to nebyla následná péče ale pokus o to, jak nás oba zabít. Při odchodu jsem si zapomněla na pokoji nabíječku a manžel se ptal, jestli se pro ni nevrátíme. Byť jsme byli na parkovišti tak jsem prohlásila ani omylem, rychle pryč.
Rodila jsem jednou a kdyby to tehdy šlo, volila bych císaře. Byl to zážitek na celý život a to nejsem ufňukaná.
