Co se stane, až se Rusko definitivně rozpadne? Celý svět ovládne euforie absolutního štěstí, štěstí srovnatelného snad jen s euforií zadostiučinění, když na hokejovém MS1969 Čechoslováci porazili nenáviděné Rusáky.

V Moskvě střílel z tanku naposledy ožralý Jelcin. Škoda, stačily už jen dva frťany a byl by lafetu nasměroval na Velký Kremelský palác. Tak snad někdy příště. Naděje umírá poslední, a kdo si počká, ten se dočká. Jak by řekla teta Kateřina.

Zvláštní spravedlnost. Když vrah zabije dvacetiletého člověka, vezme mu nejenom život, ale tím také možnost prožít třeba padesát let života. Je odsouzen na dvanáct let, přičemž je často za dobré chování propuštěn dříve. A žije spokojeně další desítky let, zatím co z jeho oběti už zbyly jen kosti. Tresty vrahů jsou výsměch obětem.

A co čekáte, malověrní? I kdyby toho ležícího muže policista vlastníma rukama uškrtil, GIBS to stejně vyhodnotí jako nutnou sebeobranu. Maximálně jako kázeňský přestupek, ne trestný čin. Takže zklidnit hormon a zůstat nohama na zemi. Žijeme přece v právním státě, žijeme v České republice.

Ukrajina je ráj ruských sadistů a vrahů. Ráj sadistů a vrahů, kteří za své odporné zločiny v režii ruského státu dostávají řád Hrdina Ruské federace. Apelovat u těchto lidských zrůd na lidskost, svědomí a morálku je naprosto zbytečné. Okupanti jsou jako škodná zvěř v cizím honebním revíru. Soucit musí stranou. Jejich počet je potřeba snižovat všemi dostupnými prostředky. Jen tak lze přimět fašistický režim v Moskvě k ukončení války.

Zákon o půjčce a pronájmu byl přijat v roce 1941 a povolil Spojeným státům během války poskytovat zbraně, zásoby a suroviny zemím bojujícím proti Německu. Stojí za připomenutí, že zůstatek tohoto válečného dluhu Sovětského svazu Spojeným státům z dohody o půjčce a pronájmu byl plně uhrazen až v roce 2024. A tady se lidé dohadují, zda Ukrajina, zdevastovaná fašistickou smečkou darebáků, splatí životně důležitou půjčku "zítra či pozítří." To jen, když někomu nestačí strohá řeč čísel.

V jazykovém vyjádření je třeba brát zřetel k funkci informace a definovat přesně. Položil bych specifikující otázku. Kdo jsou ti Češi, kteří se údajně bojí? Nejsem to já, nejste to vy, tak kdo to tedy je? Je to pouze úzký okruh lidí, často naprosto odlišného myšlení a názorů. Výsledkem je nutně nezdravý kompromis zvaný kočkopes. Takže neúčast na půjčce není rozhodnutí občanů Česka, ale kompromisní rozhodnutí vládnoucích koček a psů.

V Koreji je to stejné, jako v Rusku. V Moskvě huj, o pár kilometrů dál fuj. A globálně vzato, celkově fuj tajbl.

Invazní druh ruských slimáků se chtěl proplazit celou Ukrajinou za tři dny. Že jim to nevyšlo, tak jen díky neuvěřitelné statečnosti napadené země. Kdyby Ukrajinci měli od počátku stejné možnosti a podmínky, tak ty odporné slizké ruské měkkýše zadupali do země dřív, než stačili vystrčit tykadla.

A co teprve až bude hořet Spasská věž v areálu Moskevského Kremlu. To teprve bude křiku a nadávání.

Strach je emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Tady platí doslova, že kdo se bojí, nesmí na Krymský most. A kdo se bojí, ten utíká. Tak běž domů Ivane, tady tě holky nemilujou...

Žádná chyba. Rozkaz z Moskvy zněl jasně. Nesmí proplout ani myš. Nebyl čas lámat si hlavu komu co patří. No ano, dva drony typu Šáhid. Služba je služba!