

Jsou lidé, kteří si v takových informačních bublinách lebedí. Není to dlouho, co si jedna má známá pochvalovala život v Dubaji. Informace se tam cedí, lidi dostávají jen ty, které lahodí celkové image. A tím pádem nemají starosti.
Musel to pro ně být stejný šok, jako pro tohoto Rusa, když jim náhle realita začala padat na hlavu. A fakt, že se jim líbí mít hlavu strčenou do písku jim vůbec nepomohl.
Doufám, že tohoto Rusa realita řádně probere.

Rozhodně to pan Antoš neměl jednoduché a zasluhuje obdiv za to, že to nevzdal.
Boj s puberťáky nebývá lehký ani v kompletní pohodové rodině. Když pak ale za zády věčně stojí sociálka, druhý z rodičů čeká na nejmenší chybičku, aby mohl zarýt - to není žádná legrace. Zažila jsem tohle u mé dcery. Jen tam nebyl "nepřítelem" bývalý manžel, ale zlé závistivé sousedky ochotné udávat sociálce každých pět minut, kdy vnuci zůstali sami....

Na straně jedné je fakt, že někdo ukradl něco, co nebylo jeho. To je fuj.
Ale nikdy jsem nepochopila to parcelování zemřelých, uchovávání kousků těl....
Vždyť je na to paragraf: hanobení lidských ostatků. A je úplně jedno, ve jménu čeho se tak děje. Vždyť je to jen odporný fetišismus.
Pokud bych nosila ve škapulíři třeba ucho svého dědečka a tvrdila, že díky tomu nedostanu nikdy rýmu, protože jsem k tomuto závěru došla v rámci jakési vlastní víry, tak mě nejspíš zavřou do blázince.

Matku přírodu neoblbnete. Je to tak zařízené. Pokud má smysl, abychom se množili, vybavuje nás šancí na pozitivní vzhled, vybaví nás různými oxytociny, dopaminy popř. adrenalinem.... prostě podporuje chuť na sex.
Pak nastane hormonální zlom, ženy začnou tloustnout i když vůbec nejí víc, než před tím, mužům vypadávají vlasy a ti úplně odepsaní začnou být zvláštním způsobem cítit. I když se denně drbou ve vaně a neprovádí žádné činnosti, u kterých by se extrémně potili....

Sabrinu jsem měla ráda stejně jako paní Jacobs. Vůbec jsem netušila, že žije v Kanadě, protože při služebních cestách do Německa jsem hned za hranicemi často vídávala plakát s upoutávkou na různá její vystoupení.
Její postoj k léčení naprosto chápu - mám stejný. Udivuje mě, že v Německu používají výraz "vyléčená" z rakoviny - já vedla stejnou bitvu, měla jsem "rozpočet" tak na půl roku - načínám už patnáctý rok "po", přesto si nikdo netroufne říct...

Až na pár výjimek sraz rodiny Addamsových. Připomělo mi to konec masopustu u nás na vsi. Ale u nás šlo fakt jen o srandu. Tihle by rádi, aby je někdo bral vážně, což moc nejde.

Já už jsem to jednou psala: Trump je Trump. Nikdy jiný nebyl, tvrzení, že se změnil až po volbách je lež.
Ale otázka spíš zní: kdo jsou lidé, kteří ho volili? Ti mě děsí víc, než Trump sám. Protože on je jen jeden.
A titulek "Bílý dům nazval....". Kde má ústa ten Bílý dům. Věci se mají nazývat pravými jmény, aby se v tom vyznali úplně všichni.

Sněmovna svým usnesením ukazuje strach z toho, že by možná někdo chtěl, aby se stejným způsobem omluvili komunisté za zvěrstva páchaná po válce.
Komunisté se scházejí neustále, ale nevím, zda se někdo někdy omluvil. O nějakém usnesení sněmovny, která by se vymezila proti jejich scházení ani nemluvě.