

Ať už má paní Jiřinu Bohdalovou někdo rád, nebo ne, za mě je to herečka s velkým H.
Prožila téměř celé moderní dějiny této země – narodila se v roce 1931, její dětství zasáhl Protektorát Čechy a Morava i konec druhé světové války. Její filmová i divadelní tvorba je nesmazatelná a velmi si vážím její schopnosti ztvárnit široké spektrum rolí a naprosto odlišných charakterů.
Ano, byla hvězdou i v době komunismu a normalizace. Ano, objevovala se na...

Takže si paní zaplatila čumendu na Trumpetu, akce se ukončila dřív, než čekala, a protože se evidentně cítila ochuzená o kulturní zážitek století, rozhodla se žádat vrácení peněz za lístek. A jelikož to nešlo klasickou cestou, vyřešila to samozřejmě noblesně – výměnným obchodem. Inu, když už ne celý koncert, tak aspoň zážitek navíc......

Některé výroky Trampa začínají připomínat hru na trumpetu – hodně hluku, málo melodie. Když se nedaří diplomatické sólo s Íránem, vina se rychle přehodí na orchestru kolem, ideálně na EU. Sebereflexe zůstává u Trampa někde v šatně a svět poslouchá koncert, který směřuje spíš k válečnému pochodu než k harmonii.

Jel jsem po D1 a hned zkraje malý dopravní experiment. V levém pruhu si to spokojeně šinulo auto asi 110 km/h, pravý pruh zíval prázdnotou. Řidič očividně meditoval nad smyslem života a svou rychlost neměl důvod měnit. Za mnou se mezitím tvořila kolona jak na banány za socialismu. Dovedu si představit, že ti úplně vzadu už jeli spíš 80–90 km/h, což už je na dálnici takové „adrenalinové zpomalení“.
Chvíli jsem se snažil dýchat zhluboka a být zenový mistr, ale nervy nakonec...
5