

Chodím pravidelně, ale ceny nejsou pro každého dostupné. Pochvala od zubaře i dent. hygienistky, hloubkové čištění před půl rokem za 2 300,- a po pochvale opět 2000,-, a to mám vlastní jen spodní zuby /před 2 lety jsem za totéž u jiného hyg.platila 1200,-, bohužel kvůli nemoci skončil/. Když jsem se zeptala, bylo mi řečeno, že na mě měla paní hygienistka hodinu a za hodinu to jsou 2000,-. Podle mého názoru by platba neměla být podle hodin, ale podle stavu...

A dnes se nehodnotí? Co třeba tzv.fashion boss a rubriky typu, co by ženy 50+ neměly, sociální sítě, kde jsou mladým předkládány fotografie upravené photoshopem, aby vypadaly bezchybně a byly ostatním vzorem, články typu, že zase něco někomu vykouklo apod. Vždyť podobných hodnocení je seznam plný, stačí si přečíst titulky. A známky ve škole? Ano, je to hodnocení znalostí, ale vždyť i v pracovním procesu jsme všichni hodnoceni výškou odměn, i když ne vždy...

Vždy, když čtu o bydlení, naskočí mi Havlova věta"...žijeme v králíkárnách...", a dnes je králíkárna pro mladé těžko dosažitelná. Do 5 let doženeme Švýcarsko atdatd. Od určité doby jsem přestala věřit podobným výrokům, slibům, protože málokdy došlo k jejich splnění bez ohledu na to, kdo je u moci. Smutné zjištění🙁((.

Ano, pod lavicí jsme četli hodně a právě i Remarqua. I já jsem zpočátku své kariéry studentům brala knížky ,které četli pod lavicí, ale postupně jsem přestávala, protože četli čím dál méně a já jsem vlastně byla ráda ,že vůbec čtou, tak jsem je jen napomenula. A prováděli mi různé skopičiny, např. na Apríla psali všichni do písemky záměrně "blbosti. Mně vůbec nedošlo, že je Apríl, přišla jsem na to náhodou. No zasmáli jsme se, ocenila jsem jejich nápad a...

Četla jsem knihu Ilony Borské před lety a velmi mě mimo jiné zaujal i osud jejího syna, který měl díky tomu, že vyrůstal především s různými chůvami z různých kmenů, tudíž mluvícími různými jazyky, trpět zmatením jazyků a stal se takřka nevzdělatelným.

My jsme jako středoškoláci v 70.letech jezdili na chmel na česačky, kde byla část tzv.válečky, na kterých se pár podobných případů stalo. Naštěstí jsem ničeho takového nebyla svědkem, ale byly jsme puberťačky, nějaké ústní poučení jsme sice dostaly, ale s dodržováním byl problém. Později už mohli na česačky jen vysokoškoláci.

Hned v titulku hrubá chyba- o ni /o té pomlázce/, takže už to ani číst nebudu.