

Do určité míry to je pitomost, což si uvědomuji, ale i tak jsem přesvědčen, že boj s drogami je hodně věcí výchovy v rodině, osvěty ve školách a taky osobní zodpovědnosti. Stát nemůže pořád občany vychovávat a vodit je za ručičku. Určitá koordinace činností je potřeba, ale je i spousta věcí u kterých občan ví co to pro něj znamená a stejně to udělá.

Často přemýšlím nad tím, jak jednou za to může špatná matrace, teď zase bakterie nebo minerály. Podle mě tohle nejvíc ovlivňují patogenní zóny, které ale vůbec nikdo neřeší a většina společnosti je řadí mezi něco jako pověry.
Spaní v patogenní zóně způsobuje přesně tohle, chronická únava, mozková mlha, závratě, celková nepoužitelnost a spánek tomu nepomůže.

Po sametové revoluci se pořád opakovalo že se svým majetkem si fakticky může každý nakládat jak chce. Podobné situace vrací postupně pravidla před rok 1989. Společnost by se měla rozhodnout co tedy chce. Pokud měl stát zájem na ochraně té rokle, neměl ji prodávat soukromníkovi.

Neustálé převážení něčeho někam by se mělo systematicky omezovat. Ne další regulací, ale vytvářením takových podmínek, aby to nebylo potřeba. A platí to i pro lokální osobní dopravu. Kdyby byla dostupná, spolehlivá a levná, nebudeme ve všední dny zažívat ráno a odpoledne dopravní kolapsy.
2