Nebyli to jen uprchlíci ze Sudet. Mnoho Čechů také muselo odejít ze Slovenska, z částí, které obsadilo Maďarsko. Rodiče mojí mamky žili a pracovali v Košicích, máma se tam narodila a začala chodit do školy. V době odsunu jí bylo osm. Děda s babičkou měli štěstí, že pracovali u Československé pošty, jako státní zaměstnanci dostali pak práci v Praze a mohli začít znova.

Strýček Jedlička nesnášel děti, já zase celý život od dětství jsem nesnášela stýčka Jedličku. Ten nadpis je hodně nadnesený -"milovaný komik"? Kým milovaný?

Já jsem tehdy vydržela sledovat jen první díl a stačilo mi to. Ten Pláteník byl vylíčen jako moudrý a nesmírně čestný soudrh, až jsem se divila, že mu neplápolá nad hlavou svatozář.

Ach jo, mít tak 24 milionů - rozdělila bych to mezi své tři děti a žádný podvodník by neměl šanci, zato ony by měly na nové byty.

"Poklad staročeské kuchyně"- a kde se tam vzaly brambory, které dobyvatelé přivezli z Ameriky až v novověku a u nás se ujaly až po sedmileté válce?

Proboha, proč pořád vytahujete tuhle plačku? Kdyby řádně platila siciální, měla by důchod vyšší. Nehledě na to, že už dávno nemá 10, ale 16 tisíc. Tihle umělci si celý život užívali, jezdili po světě, nešetřili a teď brečí (jako ona nebo Ivan Vyskočil). Nehledě na to, že stále hraje a každou chvíli na člověka vyskočí z televize v té stupidní reklamě.

V článku je hodně nepřesnbostí - úplně se zapomnělo na jeho manželku, která ho k včasnému útěku přimněla; neutíkal se synem v náručí, ten byl moc malý a myslím, že i nemocný, museli ho nechat u příbuzných a setkali se s ním, myslím, až po válce.

Přesně jako Stalin. Bez mrknutí oka posílal lidi na smrt, ale o sebe měl nesmírný strach.

Děkuji za tento článek. Gustava Nezvala jsem dosud znala jen jako dobrého herce, ale nevěděla jsem, že to byl také velice charakterní člověk.

Tak teď už chápu, proč můj syn říká, že nejlepší řízky dělám já a že v restauraci jedl stejně dobrý jen jedinkrát, jinak jsou horší. Dělám je v poctivém trijobalu a strouhanku si dělám sama z tvrdých rohlíků.

Jsou to hezké vzpomínky, ale jsou to vzpomínky vesnického dítěte. Jediné, co bylo společné s životem těch městských, byla celá odpoledne trávená venku s kamarády a ty hry, ty byly stejné. Jinak potraviny jsme znali jen z obchodů a moje mladší sestřenice byla asi do osmi let přesvědčená, že mléko se vyrábí v továrně a byla hodně překvapená, když prvně viděla krávu.

Prostě byla to jiná doba; vzhledem k technickému pokroku se už ani vrátit nemůže.

Nechápu, jak mohla dostat jen dva roky. To není matka, ale zrůda, která by měla sedět aspoň deset let.