

Tak já jsem nejspíš v roli vyčůrané sestry.
Bratr se odstěhoval, za rodiči jezdil sporadicky (vztah s tátou komplikovaný, mamka s výchovou "ze staré školy", takže celkem submisivní, sama od sebe nám nikdy nikomu nevolala atd., takže se ani moc nedivím, že brácha nejezdil - měl to daleko.) Vztah s našima jsme měli oba podobný, jen já toho asi dokázala víc zkousnout a navíc jsem zůstala v dojezdové vzdálenosti cca 1 hodina, takže když táta těžce onemocněl...

Týden má 168 hodin. To jsou cca 4 plné úvazky. V některých případech to třeba není, ale někdy je nutný dohled 24/7. To pokryje jeden člověk? A plně se vzdá svého života? A na jak dlouho? Mateřská/rodičovská je obvykle jasně časově ohraničená. Jak tady bude zaměstnavatel plánovat zástup, když neví, na jak dlouho?
Vím, co to je, pečovat o tátu s rakovinou, maminku s demencí a k tomu mít vlastní děti na ZŠ. Nebýt manžela, nikdy bych to nezvládla. Ale nějak si...

Jestli bude nebo nebude toto zařízení dál existovat, je mi celkem jedno. Spíš mě naprosto fascinuje část "Soud podle informací pražského magistrátu přikázal vyklizení Haly 18 pravomocně již v roce 2019. Přesto se firmě Eroc dařilo vyklizení oddalovat téměř šest let prostřednictvím opakovaných právních kroků".
Je skvělé, když má majitel v ruce pravomocný rozsudek o vyklizení a přesto se nájemníka nezbaví dalších více jak 6 let.
Ten poslední odstavec je opravdu vtipný... že si pečující na pár let odskočí postarat se o příbuzného a pak se vrátí do práce. To je sen většiny pečujících. Jenže na rozdíl od dětí, tady se těžko odhaduje, jestli bude "pečující dovolená" trvat třeba rok, dva, pět, deset... a kdo člověka třeba s 10 lety do důchodu po takové pauze s chutí zase zaměstná? Myšlenka zní skvěle, ale v praxi si to nedokážu představit.
Každopádně s touto oblastí je rozhodně třeba něco dělat. Ale dokud budou v...

Jeden starý trucker, co mě zaučoval, mi dal velmi cennou radu: „Uvědom si, že oni nevědí. Odkud mají vědět?“
Krásně řečeno. Sama říkám, že součástí výcviku v autoškole pro osobáky by měla být třeba hodinová beseda se zkušeným kamioňákem, aby si lidi v osobácích uvědomili, že dynamika těch desítky tun vážících souprav je opravdu úplně někde jinde - třeba by to pomohlo nedělat myšky, nevjíždět jim přímo pod čumák a mnoho dalšího.

Tohle je přesně jedno z témat, kde "kdo nezažil, nepochopí". Na lidi kolem se vykašlete. Ve Vašich botách nikdo nechodí a jak jsem si ověřila, obvykle odsoudit dokážou rychle ti, kteří nemohoucího člověka neviděli ani z rychlíku. Pak je pár těch, kteří hlásí "já to zvladla, tak proč byste Vy neměl" (obvykle jsou to opravdu ženy), jenže jsou to obvykle pečující již v důchodovém či těsně předdůchodovém věku, rozhodně bez malých dětí, o které se museli zároveň starat....
Nemám ráda na dálnici světla, která se "automaticky" přizpůsobují. Dokud za mnou auto jede ve stejném pruhu, pak je vše ok. Ale jak přejedu do vedlejšího, začne to za mnou svítit, jak kdyby měl dálkové. Vím, že s tím řidič nic nenadělá, ale je to dost nepříjemné.

Střídavka může dle mého fungovat jen v případě, kdy se rodiče dokáží dohodnout mezi sebou a kdy jim oběma jde o blaho dětí - a v takových případech obvykle ani soudní rozhodnutí nepotřebují.
Takže pokud je střídavá péče výsledkem "velkého boje" u soudu, bývá to obvykle prohra pro všechny, ale nejvíce pro ty děti.

Bohužel lidí jako Péťa a jeho rodina je u nás hodně - odlehčovací služby kapacitně absolutně nestačí, navíc lidé, co v nich pracují, jsou tak mizerné ohodnocení, že to nikdo nechce dělat. Stát se tváří, že si máme poradit sami, že se ho to netýká. Nebýt neziskového sektoru, nepomůže nikdo - tak snad to volební "zrušíme neziskovky" nebude mířeno tímto směrem, protože pak se nelze divit, že jediné řešení rodiče vidí stejně, jako před pár lety ta zoufalá...

Ty částky jsou místy dost mimo - tedy za předpokladu, že nemají pokrývat třeba dopravu a obědy.
Hlavně když se děti naučí, že na všechno mají, tak jak pak vyjdou s výplatou? Kapesné dostanou, ale jednak si z něj musejí zaplatit bus do školy (ať vědí, že něco se prostě platit musí a je třeba s tím počítat) a ať jim pak zbyde, ale zase ne tak moc, aby si mohli denně dovolit, cokoli si usmyslí. Když nepoznají "nouzi", šetřit se nenaučí. A pak snadno spadnou do...

Držte se. Sama to znám také - sice z trošku jiného úhlu, ale také jsem pečující a také "ta, co to přeci zvládne". Nejste robot, máte síly také omezené a je třeba myslet i na sebe. Je to těžké a sama jsem si taky ťukala na čelo, když jsem tuhle "radu" slyšela. Ale ono to tak je. Je to podobné jako v letadle - masku je třeba nasadit nejdřív dospělému a pak teprve dítěti. Je to extrémně těžké, ale bohužel platné.
Moc Vám držím palce, víc bohužel nemůžu. Vaše "neviditelná práce" nese své...
1