

Je právem podnikatele určit si, za jakých okolností bude podnikat, není jeho povinností obsloužit všechny na celém světě. Na druhou stranu je právem zákazníka, rozhodnout se, za jakých okolností bude u daného podnikatele nakupovat. Co víc chcete řešit?

To je rada k nezaplacení, fakt. Už vidím naše děti, jak venku vyšlápli kde co a já vezmu ty boty od hlíny, písku, nebo něčeho horšího a šup do myčky. Pak tam dám talíře a misku pro psa (nejlépe zaráz). Díky, ale nejsem čuně. A boty, ty asi ještě nejsou nejhorší, kdesi radili, že se tam dobře myjí lustry nebo dokonce WC prkýnko. Někteří autoři by tam asi nejraději narvali celé WC, jen aby na to nemuseli šahat rukama.

Netuším, co s povinností dárků všichni ti učitelé mají, mě to losování letos namíchlo proto, že paní učitelka všem řekla: "A protože jsme velcí žáci a víme, že dárky si dávají lidé mezi sebou, taky si nějaké dáme". Bylo to bezohledné a nerozumné, i když chápu, že ne každý v první třídě na Ježíška nevěří. Syn byl na vážkách a já mu to letos nějak šetrně, chtěla prozradit, místo toho jsem se doma setkala s pláčem a celkem složitým vysvětlováním ... protože...

No to jsou strašidla! Pochopila bych, kdyby nebyl Karlík malý a přišly tak vymóděné na nějakou párty, ale než tohle, to raději nic. Co se týče Koldy, tak jsem to nepochopila. Parta kantorů a jeden kamioňák se shodnou, že průšvih ututlají před rodiči - stále ještě zákonnými zástupci, místo toho klukovi zaplatí (jistě ne levné) kurzy (z čeho a jak to odůvodní je záhada) a nutí ho pracovat na zahradě se školníkem, čímž ho ještě vystaví posměchu spolužáků. To...

Moje babičky byly narozené ještě před válkou (1929,1932) jmenovaly se Ludmila a Jiřina. Jiřina v té době nebylo úplně obvyklé, stejně tak nebylo obvyklé mít jen 2 děti (chtěli jen jedno, protože prý blbá doba), proto dostala babička jméno po tatínkovi, už za války se jí narodil bratr František (po mamince). Škoda, že nemám dceru, byla by Jiřina. Druhá babička je jiný případ, ta je z dvanácti dětí. Pratety byly - Anna, Marie, Josefa, Františka, Anděla...

Tohle je především na rozhodnutí pana Punčocháře. To on si vybírá svého kolegu, spolupracovníka. Být to na mě, tak bych si z nich nevybrala ani jednu. Samantha je sebestředný člověk s ukrutně vysokým sebevědomím (které kolikrát není na místě) a několikrát i naznačila, že podrazí kolegy, udělá něco, co jim uškodí, s tímhle materiálem rozhodně chcete dělat denně. Ave je jistě výborná kuchařka, jen má také pocit, že ona je nejvíc a když má team, co stojí za...

Na pohotovosti jsme byli jen jednou a je to možná i proto, že máme souseda pediatra - taková malá domácí pohotovost, furt. Zrovna včera mi volali ze školy, že si syn "vážně" poranil ruku v TV. Vážné to rozhodně nebylo, prostě obraženina, když spadl na zem při vybíjené, po líčení třídní uč. bych jela na rentgen, náš soused, starší pan doktor mávnul rukou, zlomený to nemá, zejtra do školy. Díky za souseda doktora. Můj manžel chodí se syny k lékařům běžně...

Copak kostým do školky. Ale zkuste mamince (opravdu mamince) jednou svěřit týdenní péči o dvě děti, možná se budete divit. Nebyl to můj rozmar, ale musela jsem akutně na operaci, můj muž v zahraničí na montáži. Abych to zkrátila. Mladší syn do školy vůbec nešel, na co , je to týrání, koncentrační tábor a hotovo. Že si ho nechala doma, ok vlastně, ale omluvenka nikde? a přitom stačilo mě o tom informovat, něco bych asi napsala. Byl to předškolák. Těch...

Přidám slova mé milované babičky, podotýkám velmi přísně v katolické víře vedené a dá se říct i zbožné paní: "Každého z nás poslal na svět nahé a stejně tak před něj nejspíš jednou předstoupíme, úplně nazí, jen s rancem těch svých hříchů. Je na něm, aby je posoudil a je na jeho rozhodnutí, jak s námi dál naloží. A pokud náhodou neexistuje, tak je to stejně všechno jedno." Jestli něco existuje, pak si to o vině a trestu nebo odměně rozhodne samo a je to po...

Já chápu, že aktivní paní vadilo, jaký je její muž. Co mě ale zarazilo, byla věta o tom, že byli na výletě, kde ujeli 20 Km na kole (koloběžce), ona měla "málo" a cítila, že by chtěla víc, on toho měl plné zuby. Kde je kompromis? Můj muž ujede na kole 100Km a nepřijde mu to dost, já dávám sotva 20 Km a to nejsem tlustá ani si nepřijdu nijak neaktivní, plavu, běhám. Řeší se to tak, že já se po 10 Km (10 zpět) vracím, většinou s dětmi, on jede dál, dnes už...
25