Já dostala za prvního syna od manžela knihu, hrozně jsem si ji přála, jmenovalo se to Dějiny útrpného práva v Čechách a na Moravě (nebo podobně). Šíleně jsem ji chtěla a nesehnala, každý jeho kolega měl za úkol sehnat tuhle knížku kdekoliv po republice, když tam pojedou pracovně. Asi 20 lidí běhalo po knihkupectvích a sehnali, asi úplně poslední výtisk, co byl (nebyl ani na netu). Jeden mladý doktor si pak ze mě dělal legraci, když to viděl u vizity... Zobrazit vše

Mě už jako nepřekvapí nic. Ve třídě u staršího syna máme hromadu ambiciózních matek a na jejich nápady sem tam koukám, loni chtěly učitelce pořídit hada, ten, co měla před tím jí pošel, tak jako náhradu, nikoho nezajímalo, že učitelka dalšího hada už nechce. Rok před tím pořídily učitelce hejno slepic (nikoho nenapadlo, že i když je nadšený chovatel, ke svým 5 slípkám dalších asi 25 nenarve). Na hada i na slepice jsem odmítla přispět, protože to byla... Zobrazit vše

Moje máma na slevy nekouká, ale má ráda své značky, takže zelí kupuje tam, drogerii jinde, takové pití, co ona chce, zase někde jinde (ty prodejny jsou každá v jiném městě, od sebe asi 40Km). Dokud si takhle výletila za nákupy sama, nic mi do toho nebylo, i když jsem se nad tím trochu pozastavovala. Před Vánocemi si ale zlomila ruku, začali jsme tedy nakupovat my s manželem i pro babičku. Manžel pro ni nakoupil velký nákup v jednom obchodě, všechno přivezl... Zobrazit vše

Já chápu, že aktivní paní vadilo, jaký je její muž. Co mě ale zarazilo, byla věta o tom, že byli na výletě, kde ujeli 20 Km na kole (koloběžce), ona měla "málo" a cítila, že by chtěla víc, on toho měl plné zuby. Kde je kompromis? Můj muž ujede na kole 100Km a nepřijde mu to dost, já dávám sotva 20 Km a to nejsem tlustá ani si nepřijdu nijak neaktivní, plavu, běhám. Řeší se to tak, že já se po 10 Km (10 zpět) vracím, většinou s dětmi, on jede dál, dnes už... Zobrazit vše

Je právem podnikatele určit si, za jakých okolností bude podnikat, není jeho povinností obsloužit všechny na celém světě. Na druhou stranu je právem zákazníka, rozhodnout se, za jakých okolností bude u daného podnikatele nakupovat. Co víc chcete řešit?

Kde jsou Marečkovi nevím, ale možná by je mohla celá Ulice následovat.

To je rada k nezaplacení, fakt. Už vidím naše děti, jak venku vyšlápli kde co a já vezmu ty boty od hlíny, písku, nebo něčeho horšího a šup do myčky. Pak tam dám talíře a misku pro psa (nejlépe zaráz). Díky, ale nejsem čuně. A boty, ty asi ještě nejsou nejhorší, kdesi radili, že se tam dobře myjí lustry nebo dokonce WC prkýnko. Někteří autoři by tam asi nejraději narvali celé WC, jen aby na to nemuseli šahat rukama.

Netuším, co s povinností dárků všichni ti učitelé mají, mě to losování letos namíchlo proto, že paní učitelka všem řekla: "A protože jsme velcí žáci a víme, že dárky si dávají lidé mezi sebou, taky si nějaké dáme". Bylo to bezohledné a nerozumné, i když chápu, že ne každý v první třídě na Ježíška nevěří. Syn byl na vážkách a já mu to letos nějak šetrně, chtěla prozradit, místo toho jsem se doma setkala s pláčem a celkem složitým vysvětlováním ... protože... Zobrazit vše

No to jsou strašidla! Pochopila bych, kdyby nebyl Karlík malý a přišly tak vymóděné na nějakou párty, ale než tohle, to raději nic. Co se týče Koldy, tak jsem to nepochopila. Parta kantorů a jeden kamioňák se shodnou, že průšvih ututlají před rodiči - stále ještě zákonnými zástupci, místo toho klukovi zaplatí (jistě ne levné) kurzy (z čeho a jak to odůvodní je záhada) a nutí ho pracovat na zahradě se školníkem, čímž ho ještě vystaví posměchu spolužáků. To... Zobrazit vše

Moje babičky byly narozené ještě před válkou (1929,1932) jmenovaly se Ludmila a Jiřina. Jiřina v té době nebylo úplně obvyklé, stejně tak nebylo obvyklé mít jen 2 děti (chtěli jen jedno, protože prý blbá doba), proto dostala babička jméno po tatínkovi, už za války se jí narodil bratr František (po mamince). Škoda, že nemám dceru, byla by Jiřina. Druhá babička je jiný případ, ta je z dvanácti dětí. Pratety byly - Anna, Marie, Josefa, Františka, Anděla... Zobrazit vše

O mrtvých jen v dobrém....

Tohle je především na rozhodnutí pana Punčocháře. To on si vybírá svého kolegu, spolupracovníka. Být to na mě, tak bych si z nich nevybrala ani jednu. Samantha je sebestředný člověk s ukrutně vysokým sebevědomím (které kolikrát není na místě) a několikrát i naznačila, že podrazí kolegy, udělá něco, co jim uškodí, s tímhle materiálem rozhodně chcete dělat denně. Ave je jistě výborná kuchařka, jen má také pocit, že ona je nejvíc a když má team, co stojí za... Zobrazit vše