

Tento článek je podle mě další ukázkou slabé technologické publicistiky. Vezme odborně relevantní problém, dá mu dramatický rámec a nechá čtenáře hlavně s obavou, že AI sama sebe znehodnotí.
Jenže datový kanibalismus není tak jednoduchý, jak text naznačuje. Zásadní je kvalita syntetických dat, způsob jejich označování, filtrace, validace, dohled nad trénováním a rozdíl mezi běžným jazykovým modelem a systémem nasazeným v kritické infrastruktuře. To jsou přesně místa, kde by měl článek...

Tento článek považuji za dobrý příklad kvalitnějšího psaní o AI. Nepracuje jen se strachem, selháním nebo izolovaným incidentem. Nabízí praktický kontext, ekonomický pohled a vysvětluje, proč má smysl se s AI učit pracovat už teď.
Právě takový rámec mi u části článků o AI chybí. Téma není podané jako jednoduchá hrozba, ale jako technologická změna, která má přínosy, rizika, náklady i dopady na práci lidí. Čtenář z textu neodchází jen s emocí, ale s...

U tohoto článku mi znovu vadí stejný vzorec. Kdy autorka vezme reálný problém, postaví na něm dramatický titulek a čtenáři nabídne hlavně negativní emoce. Přitom samotný experiment s neexistující diagnózou je odborně zajímavý. Zasloužil by ale podstatně lepší rozbor. Nestačí napsat, že se AI „dá napálit“. To je pro spoustu čtenářů spíše líbivá zkratka než vysvětlení. Důležité je, zda model čerpal z preprintů, jak pracoval se zdroji, zda rozlišoval...

Tento článek oceňuji, protože AI nepopisuje jen jako technickou novinku, ale jako nástroj s reálnými etickými dopady.
AI často nevytváří úplně nové problémy. Spíše zesiluje ty, které už ve společnosti existují. Pokud jsou ve vstupních datech sociální nerovnosti, špatné odhady nebo skryté předsudky, algoritmus je může přenést do rozhodování ve větším měřítku.
U zdravotnictví je to zvlášť citlivé. Nejde jen o technickou chybu, ale o...

U podobných článků mi vadí opakující se vzorec. Vezme se negativní incident spojený s AI, dá se mu dramatický titulek a celé téma se podá tak, aby vyvolalo obavu. Samotný případ je vážný a právně zajímavý. Právě proto by si ale zasloužil hlubší analýzu odpovědnosti Googlu, rizik automatizovaných přehledů, reputační újmy a možností obrany poškozené osoby. Místo toho zůstává hlavně dojem, že AI je další hrozba. To je podle mě slabá forma technologické žurnalistiky.

Nemám problém s tím, že se řeší dopad AI na lidské myšlení. Naopak, otázka závislosti na nástroji, poklesu vytrvalosti nebo oslabení samostatného řešení úkolů je důležitá. Vadí mi ale způsob, kdy se složité téma opět rámuje hlavně přes dramatickou metaforu a varovný titulek. Přirovnání k „vařené žábě“ může být čtenářsky působivé, ale odborně spíše zjednodušuje. U podobného tématu bych čekal více vysvětlení metodiky výzkumu, jeho limitů, rozdílu mezi...

Tento článek podle mě opět ukazuje problém, kdy se téma AI podává spíše přes líbivou nálepku než přes hlubší analýzu. Označení „líný génius“ je čtenářsky atraktivní, ale odborně zjednodušující. AI může vést k povrchnosti, pokud ji člověk používá pasivně. Stejně tak ale může zvyšovat produktivitu, pomáhat s učením, rozšiřovat obzory a nutit uživatele lépe formulovat otázky. Chybí mi zde jasnější rozlišení mezi špatným používáním nástroje a samotným...

Tento článek je pro mě dalším příkladem toho, jak se složité téma AI zjednodušuje na dramatický příběh. Samotný incident je vážný a určitě si zaslouží pozornost. Jenže bez hlubšího vysvětlení práv, oprávnění, záloh, testovacího prostředí a odpovědnosti provozovatele vzniká dojem, že problémem je hlavně AI jako taková. Přitom jde spíše o kombinaci špatně nastavených bezpečnostních procesů a nedostatečné kontroly nad nástrojem.

U tohoto článku je podle mě potřeba oddělit dvě věci. Samotné varování před používáním AI jako náhrady za lékaře je zcela oprávněné. Problém vidím spíše ve stylu zpracování. Takto citlivé téma by si zasloužilo více kontextu, vysvětlení limitů AI, roli zdravotní gramotnosti a jasné doporučení, jak má běžný člověk s podobnými nástroji bezpečně pracovat. V současné podobě text podle mě čtenáře spíše zneklidní, než aby mu dal prakticky použitelnou orientaci.

Nemám problém s kritickými články o AI. Naopak, rizika je potřeba pojmenovávat. Vadí mi ale opakovaný styl, kdy se složité technologické téma podává hlavně přes negativní emoce, strach a izolované incidenty. Jako člověk, který se AI odborně věnoval v diplomové práci a její možnosti dále prakticky využívá, bych od technologické rubriky čekal více kontextu, méně senzace a vyšší analytickou úroveň. Takto pojaté texty této autorky podle mě čtenáře spíše zneklidňují, než informují.

nojono, ale většina lidí řekne že si za to může sama. Většina lidí by jí taky nepomohla kdyby mohla a většina lidí s ní soucítí jedině proto, že je to zde podáno jako jasný případ. Takže se nejvíc těším na příspěvky do diskuze, že to tak určitě nebylo a že si za to oběti násilí můžou sami a hlavně tu lítost. Protože to je teď pro diskutéry jednodušší, než třeba pomoci sousedce, o které ví, že je bita, protože si za všechno určitě může sama. Je mi k blití z...

Tento článek podle mě znovu ukazuje slabinu části technologické publicistiky - tedy konkrétně tu část, kterou píše paní Bohumilka K.. Vezme sreálný problém, dá mu dramatický titulek a čtenář je veden hlavně ke strachu. Přitom rozpoznávání obličejů v obchodech je právně i eticky velmi zajímavé téma.
Zásadní otázky jsou jiné. Kdo člověka do databáze zařadil? Jak se ověřuje správnost záznamu? Jak rychle se lze bránit? Kdo nese odpovědnost za újmu? Jakou roli...
1