Člověk na vyhlídkové plošině na řece Jalu 🙂))))))))) To je NEJ !

Zmr*i chtěli opušťák za každou cenu. Nic víc.

Roky jsem jezdil na trati Praha Klánovice- Masaryčka a panťák jsem měl jako cestující rád. Nikdy jsem neslyšel přezdívku žabotlam. I když nic proti tomu 🙂.

Můj otec s p. Bezákem létal u ČSA. Vynikající akrobat, ale jako dopravní pilot prý nic moc.

Kdysi mi jeden světský řekl: "Musíš si určit takovou cenu, že se sám budeš červenat."

Nejlepší byla rychlobruslařka Lolobrigidová 🙂 🙂

Narodil jsem se v Praze roku 1954 a nikdy nepamatuji, že by někdo jedl chléb s cukrem. Možná doma a potají. Taky jsem chroustal kostkový cukr, ale, že by s chlebem ? No, každý to máme jinak, ale symbolem sedmdesátek určitě chleba s cukrem není :)

Jako malý jsem s ním jezdil z Černého mostu do Horních Počernic, kam jsme se jezdili koupat na koupaliště Svépravice.

Za svůj světonázor děkuji zejména svému otci- letci ČSA a také učitelům ZDŠ Hloubětínská 700 kam jsem koncem šedesátých chodil a kteří byli téměř všichni ze školství vyhozeni.

Přistání Me-262 bylo problematické pro absenci rychlé regulace otáček motorů. Chyběl odstředivý regulátor otáček. Regulace probíhala ručně, což využívali zejména noční spojenečtí

stíhači a většina jejich sestřelů byla právě ve fázi přistávání.

Armáda bez vojáků je armáda na hov*o.

Tatínek byl letec ČSA na dálkových tratích a tak o západní zboží doma nouze nebyla. Spolužáci ze školy tehdy líčili zážitky z front před Tuzexy a já jsem jim to docela záviděl 🙂. Od matky jsem pak vyškemral 50 bonů a v Krymské jsem si vystál tu "vysněnou" , asi stometrovou frontu na džíny Levi.s. (bylo mi 15) 🙂.