

Weigl tedy Čechům navrhuje ukrajinskou cestu.
Protože přesně tak se chovali Ukrajinci: věřili, že Rusové to myslí dobře, všechno je nedorozumění a vyřeší se.
Ukrajina nezbrojila, nechránila se, věřila v diplomacii.
Co Ukrajinci za svou důvěru k Rusům a z dnešního pohledu až absurdní toleranci dostali, všichni víme.
Doufám, že s Českem Rusům jejich plány nevyjdou tak snadno.

Ruská opozice maluje na růžovo ruskou zcela vatnou, fašistickou společnost. Ještě větší množství času věnuje předstíraní, že oni, opozičníci, mají na ruskou společnost (kterou lživé popisuji jako protiválečnou a protirežimní) citelný vliv. Neviděla jsem ruskou opozici dělat cokoliv jiného.

Ruský odpor k režimu vypadá tedy tak, že si koupí lístek na koncert rusofašistického zpěváka a pak s ním nezpívají? To je kouzelné. Ruská opozice už neví, co vymyslet, aby vytvořili zdání, že někoho reprezentují.

Strany, za které dle exilové pseudoopozice Rusové mají hlasovat, kritizují putina za přílišnou mírnost a požadují tvrdší přístup k podnárodům. Zajímalo by mě, k čemu to má být dobré. A v čem vidí ruská opozice v exilu smysl své existence.

Rajchl prosazuje pro Česko ukrajinský scénář.
Do dnešní bryndy se Ukrajina také dostala tak, že zneschopnila svou obranu, aby "neprovokovala" Rusko. A přesně o to Rusům šlo.
5