
Ať jste jakkoliv mocní, nakonec jsou veškeré vaše zkušenosti přechodné a vaše existence je pomíjivá.

Ať jste jakkoliv mocní, nakonec jsou veškeré vaše zkušenosti přechodné a vaše existence je pomíjivá.
Situace poškozuje reputaci Česka v zahraničí a zároveň ohrožuje bezpečnostní zájmy země, protože ani po třiceti pěti letech nebylo Česko schopné vyřešit základní věc, kterou mají západní státy dávno vyjasněnou, tedy kdo za co odpovídá. Místo toho tu pořád udržujeme postkomunistický folklor, který jen ukazuje naši neschopnost fungovat jako moderní stát. Prezident v parlamentní demokracii nemá vládě ani parlamentu nic co navrhovat. Má se držet svých...

Konečně se někdo odhodlal uklidit bordel, který tu běžel třicet let jen silou zvyku. Vedoucí stálých misí jsou technické pozice, všude ve vyspělých státech je jmenuje vláda nebo ministr a jen u nás se to táhlo jako historická anomálie. Jestli to Senát potvrdí, nebude to žádné „omezování prezidenta“, ale prostě narovnání systému, který měl být vyřešený už dávno. A je fakt smutné, že 35 let po revoluci pořád opravujeme základní věci, které mají ostatní demokracie dávno vyřešené.

Když polský prezident odebral Zelenskému řád, okamžitě se objevily komentáře, že tím pomáhá především Putinovi. Ve skutečnosti jsou ale právě tyhle vnitropolitické rozbroje v zemi po pěti letech války mnohem silnějším signálem nejednoty a opakujících se vnitřních problémů Ukrajiny a to nejen směrem k Rusku.

Celý spor je hlavně o tom kdo má být na které části programu. Prezident se odvolává na zvyklosti a rozhodnutí soudu vláda zase drží svůj legitimní postup. Nabízený kompromis kde se oba podělí o hlavní akce je praktické řešení zastoupení bude kompletní a samotný summit tím nijak neutrpí. Vlci se najedí a koza zůstane celá.

V této zemi ani nejvyšší ústavní činitel, jako je prezident, často nepracuje s jasným rozdílem mezi parlamentním a prezidentským systémem. ČR je parlamentní systém, kde za chod země odpovídá vláda a premiér. Prezident má omezené pravomoci a není výkonným lídrem státu. Proto vznikají spory o kompetence, které v parlamentním systému řeší vláda, ne prezident.

To je trauma z tramvaje 22, která sice jede přímo na Pražský Hrad, ale Trump se tam radši neodváží, protože by si s ním Pavel ani nepodal ruku. A taky proto, že ve Žbirkově hitu „Už len 22 dní“ se mluví jasně o konci vojny, což je pořád realističtější než jeho původních 24 hodin, takže to má takto synchronizované kvůli Hamazskému průlivu. Tak proto.

Pane Kyselo, v civilizované parlamentní demokracii by se prezident na summit, kde nic neřídí, za nic neodpovídá a funguje spíš jako zážitková cestovka, nevnucoval tak jako u nás. A pokud vám stále uniká rozdíl mezi parlamentní demokracií a prezidentským systémem, bude vhodné si ho doplnit.

Reprezentovat stát navenek opravdu neznamená automatické právo sedět u stolu na summitu NATO kde se řeší politické závazky a miliardové výdaje členských zemí. Prezident o těchto věcech nerozhoduje a nikdy nerozhodoval. Vláda mu účast nezakázala, jen ho nezařadila do delegace, protože zahraniční politiku řídí vláda a odpovídá za ni Poslanecké sněmovně. Pokud chce být v Ankaře může tam přijet soukromě třeba na své motorce a fotit si památky, ale u jednacího...

Není se čemu divit, když stát zadává půlmiliardový vojenský tendr „obývákové“ firmě Sehnal & Sehnalová s americkým názvem 4Army.
Armáda má na papíře vybavení za miliardy, ale když přijde první ostré nasazení, ukáže se, že 60 % vojenského materiálu, který roky leží ve skladech, nelze použít v akci, protože je to nepoužitelný šrot. A to se netýká jen české armády.
4