Tomáš Petráček
Jsou momenty, kdy přítomnosti na sítích lituji, ale zatím to vynahrazují momenty, kdy dokonale poslouží jako nástěnka pro šíření něčeho důležitého, pozitivního, správného.
Jsem rád, že můj FB profil pomohl rozjet tuhle vlnu, kterou během týdne podpořilo 82 303 hlasů českých občanů, kteří se omluvili ukrajinskému národu za hnusné Okamurovy urážky v "novoroční pětiminutovce nenávisti".
Zvláštní poděkování náleží autorovi otevřeného dopisu Antonínu Kolářovi.
Vyžádal si mě sebou k symbolickému předání petice ukrajinskému velvyslanci.. ¨
...
🐋🐋🐋Nový ministr Macinka a další Motoristé si berou při obhajobě své podivné agendy do úst katolickou církev.
🐋Tak co říká papež Lev třeba o klimatické krizi v projevu z 1.10.2025:
🐋🐋🐋Apoštolská exhortace Laudate Deum již poukazovala na to, jak se Laudato si' setkala se zlehčováním stále zřetelnějších známek klimatických změn, zesměšňováním těch, kdo hovoří o globálním oteplování, a dokonce s obviňováním chudých z toho, čím trpí více než ostatní.
🐋Pouze návratem k srdci může dojít k opravdové ekologické konverzi. Je třeba přejít od shromažďování údajů k péči; od ekologických diskuzí k ekologické konverzi, která by proměnila osobní a společenský životní styl....
Vzkříšený Ježíš necítí žádnou potřebu zdůrazňovat nebo potvrzovat svou nadřazenost. Zjevuje se svým přátelům – učedníkům – a činí tak s velkou diskrétností, aniž by si vynucoval jejich schopnost přijetí. Jeho jediným přáním je vrátit se do společenství s nimi a pomoci jim překonat pocit viny. Vidíme to velmi dobře ve večeřadle, kde se Pán zjevuje svým přátelům uzavřeným ve strachu. Je to okamžik, který vyjadřuje mimořádnou sílu: Ježíš, poté co sestoupil do hlubin smrti, aby osvobodil ty, kteří v ní byli uvězněni, vstupuje do uzavřené místnosti lidí ochromených strachem a přináší dar, ve který by se nikdo neodvážil doufat: pokoj.
Jeho pozdrav je prostý, téměř obyčejný: „Pokoj vám!“. Ale je doprovázen gestem tak krásným, že je téměř nepatřičné: Ježíš ukazuje učedníkům své ruce a bok se stopami utrpení. Proč ukazovat rány právě před těmi, kteří ho v těch dramatických hodinách zapřeli a opustili? Proč neskrýt ty stopy bolesti a zabránit tak opětovnému otevření ran způsobených zahanbením?
Evangelium však říká, že když učedníci uviděli Pána, zaradovali se. Rány neslouží k výčitkám, ale k potvrzení lásky silnější než jakákoli nevěra. Jsou důkazem toho, že právě v okamžiku našeho selhání se Bůh nestáhl. Nevzdal se nás.
Tak se Pán ukazuje nahý a bezbranný. Nežádá, nevydírá. Jeho láska neponižuje; je to pokoj toho, kdo trpěl z lásky a nyní může konečně prohlásit, že to mělo smysl....
