

Držela jsem Johanku celou dobu v obětí, tak jako vždycky, když potřebovala cítit mou lásku. Nikdy bych jí nenechala odejít osamocenou. Opravdu to bylo, jako když odchází mi někdo moc blízký a vlastně to tak bylo. Cestovala se mnou, spala se mnou a dělala mi na každém kroku společnost.

Je to tak. Moje prababička a její sestra musely jít žebrotou, protože jim zemřeli rodiče. Občané vsi jim měli zajistit obživou, kterou si měly opracovat. Sestra mé babičky byla ještě moc malá a tak toho moc nezastala, takže za to byla strašně bita. Zbláznila se chuděra. Sama si pak ubližovala, rvala vlasy a křičela " Je vám teď dobře". Dožila u syna mé prababičky, která se sama vdala za muže na výměnku. Měli spolu ještě pět dětí a jednou z nich byla moje babička.

Fotky svých vnoučat bych nikdy nedala do příspěvku na sociálních sítích. V dnešní době je to tak bezpečnější. Chlapce je mi líto, protože vím, jak mu to muselo ublížit. Má vnučka šla právě také do první třídy a vím, jak moc jí záleželo na tom, aby jí to slušelo. Lidi jsou čím dál ubožejší.

Nemohou se srovnávat jen ceny, ale také kupní síla.
4