Take se přikláním k tomu, že to byla vražda. Buď byl donucen vyskočit, nebo ho někdo vyhodil.... Ale tohle se po tolika letech jenom z kosterních ostatku asi nda zjistit.

Urcite to byla vražda, ale k čemu je to, stejně se nic nezmění..... At ho nechají v klidu odpočívat a nehrabou se v tom..... Pravdu se stejně nedozvíme....

Dělat v 60 letech rekvalifikaci už si myslím, že je blbost....

No ja mam také břicho, po menopauze mi neskutečně narostlo. Vzhledem k tomu, že jsem měla 2 císařske rezy, ještě mám takový převis.... Kdybych se rozkrajela, nic nejde v této oblasti dolů. Takže úplně chápu paní Hanku, že i když je velmi sportovně založena a poctivě cvičí, také se jí to nevyhnulo. Je to hormonální a to je problém.... Musíme se s tim my ženy, naučit žít a smířit se s tim......

Kupují kečup chalupa od dobrý vyber. Je tonejchutnejsi kečup pod sluncem, ale mají ho jen ve Flopu, jinde jsem ho nikdy neviděla.

To si udělali sami, mají tam neskutečně množství privandrovalcu, arabace nevyjimaje. Tohle čekám, že bude i u nás, to same...... Také bych to vse poslala tam, od kud to přišlo, moc se to rozleželo. Urschula je chtěla a teď mají hlavu v pejru.

Ono se spousta věcí s věkem mění..... I ten optimismus. Když je člověk nemocný, tak ho vše opouští, i kdyby nechtěl, ten optimismus už moc nezabírá.... Ale zlí lidé jsou od nepameti a je třeba se k nim postavit čelem, nebát se. Dnešní doba je velmi zlá, takže tito lidé vítězí....... A právě i to pozitivní myšlení je na tuto dobu velmi těžké, když to člověk vidí?????? Ja nevim, ale na druhou stranu se máme velmi dobře, to hlavní pozitivní věc, máme co jíst, kde spát.

Sedí úplně přesně.

Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje to, že už vidí do konce, aspon u mne to tak je.... Jsem ve věku, kterého se každý už nedozije, vidím to kolem sebe. Člověk vidí a cítí, jak uz není síla, vše se mění..... A někteří lidé si myslí, že se jich to netyky, že tady budou navěky. Ale bohužel s věkem člověk pochopí spoustu věcí....

Mě bylo přidáno 10 let. Šla bych v 55 půjdu 65.To mi přijde hodně nespravedlivé. Moje generace to odnesla nejvíc. Děti by potřebovali pohlídat vnoucata, o staré rodiče se také musí někdo postarat. Ale bohužel stále musíme pracovat

Prekrasne mladé ženy.

Prožívala jsem něco podobného. Strasne jsem se smrti bála měla jsem noční můry a nakonec jsem měla žaludeční neurozu. Vím, že to bylo hrozně... Také až v dospělosti, jsem se pozvolna dokázala z toho dostat. Ale styděla jsem se to říct rodičům, takže jsem na to byla také sama.