

Když jsem chodil do 6. třídy (1975), soutěžili jsme se spolužáky o to, kdo dostane za pololetí více poznámek. Jednou jsme měli jít na koncert a spolužák přišel v teplákách a kopačkách. Třídní z toho málem dostala infarkt, spolužák kromě poznámky i třídní důtku. Mimochodem naši soutěž pak bez problémů vyhrál.

No, zní to dobře a slečně gratuluji. Ale když si to vezme člověk statisticky, tak z mnoha tisíců romských dětí, které přišly s rodiči do Anglie, vystudovaly 3-4? Není to málo Antone Pavloviči?

Za mě nekoukatelné. Bohužel já jsem to vydržel (sice asi na 5x}, ale lituji ztraceného času.