

Jezdíval jsem stopem často a bylo to v dobách, kdy stál kopeček zmrzliny 70 halířů. Jednoho takového dne v 80. letech jsem stál na tehdejší výpadovce na Mělník u ďáblického hřbitova kousek za konečnou tramvají a mával na projíždějící auta. Zastavila mi Škoda 105 a v ní seděl herec pan Martin Růžek, který jel až do Nového Boru, což se mi hodilo. Jel na Slunečnou za panem Brodským. Byl to největší zážitek ze stopování v mém životě.

Jezdím často mezi Polevskem a Kytlicemi kolem jeho pomníčku. Je to zrádná zatáčka v prudkém klesání směrem k Polevsku, tím spíš při námraze, nebo náledí. Těch pomníčků je tam víc. Často tam jsou květiny a hoří svíčka, takže tam někdo pravidelně chodí. Budiž ti země lehká, Tomáši.

Rakety, bomby, okupace, lhaní, násilí, chlast, to by rusákům šlo. Marně čekám na zprávu, že se jim povedlo vyvinout nový lék na nějakou těžkou nemoc, nebo že vyvinuli nový typ čipu, nebo počítač určený pro civilní účely, nebo aspoň vyrobit lednici, pračku, konkurenceschopné auto, atd., atd.

A co třeba dva roky prázdnin? Jules Verne o tom napsal knihu 🙂
1