

Nebudu se zastávat ani jednoho ani druhého. Ale Rulíkovo zlato jde hlavně za hráči a fanoušky, pak už žádná sláva. Měl svoje koně a na tomto mistrovství už byl hlavou na Kladně. Za hranou však byly jeho rozhovory po zápasech. Házel vše na hráče. A prohlášení po Norech, že by nás porazili bez těch prvních gólů po chybách, neboť jsme byli ve všem horší. Jeho taktika, jeho nominace. Pokud mu chcete přisuzovat zásluhu na titulu, jde letošní propadák...

Tenhle článek je snad od autora scénáře brazilské telenovely. Neskutečný nátlak na city fotbalového fanouška, patrně Slávie, neboť u jiných nebude mít Douděra nikdy zastání. Docela mě pobavila zmínka občasné simulování. Nevím jestli se hodí slovo občasné k hráči, který simuluje v každém zápase a k tomu přidává jako bonus další teatrální vystoupení. A zmínka o první červené je taky vtipná. Ano byla první a ještě ze střídačky, na jeho obhajobu není zákeřný...

Čtyřhra je neoprávněně v menší pozornosti, je jak říká Katka zábavná. Samozřejmě že dvouhra bude vždycky více. Hraješ sám, nemáš se o koho opřít. Ale přijde mi že ten rozdíl v zájmu je jak u diváků tak i médií extrémně rozdílný.