

Jsem ročník 1941, v roce 1955 mi zemřela maminka. Všechny činnosti .například péče o oblečení, které obstarávají dětem běžně matky, jsem musela zvládat sama. O praní prádla se nám postarala věrná služebná naší babičky. Sice jí tatínek něco platil, ale byla to spíše charita. Když jsem se ve 22 letech vdala do rodinného domku, kde byla voda jen ze studny, tak se mi moje soběstačnost hodila. Dokonce jsem si jednu dobu nosila na vyprání prádlo do zaměstnání...

Jsem pamětnice. Strýce zavřeli jako kulaka do Jáchymova, kde rubal uran pro SSSR. Ve vesnici, odkud pocházela i strýcova sestra má maminka, byli kulaci tři. Všichni skončili ve vězení. Moje tetička se svými dvěma dcerami byla vystěhována do Adršpachu do (dnes již neexistujícího) vybydleného zámku. Její starší dcera, po maturitě a zaměstnaná, musela jít s nimi. Do dnešního dne všechny tři statky po "kulacích" zůstaly v dezolátním stavu. Smutné je, že i...

K volbám za totality jsem chodila s velkým sebezapřením. Nechtěla jsem na naši rodinu upozorňovat, stačilo, že se manžel "zviditelnil " protesty v roce 1969. Šok byl, když jsem za stolem volební komise spatřila našeho dlouholetého přítele. Ptala jsem se později na důvod. Odpověď byla "aby se dcera dostala na střední školu". Jeho dcera stejně nikdy školu nevyužila, protože ji zvolený obor nebavil. Rusové demokracii neznají, proto jsou volby v Rusku fraška.

Bylo mi 55 let když jsem ovdověla a rozhodla jsem se bojovat. Naštěstí jsem ještě pracovala, ale vracet se do prázdného domu bylo těžké. S manželem jsme rádi cestovali a tak jsem na to navázala. Několik měsíců po smrti manžela jsem vyrazila se skupinou důchodců na Sardinii. Na pobyty u moře jsem později brala svou vnučku. Stanovila jsem si cíl, zrekonstruovat náš dům, což se mi po delším šetření podařilo.

V době totality měla moje sestra, která žila se svou rodinou v podnikovém Okále v Rýmařově, návštěvu ze SSSR. Host se po požitém alkoholu rozplakal a nebyl k utišení. Důvod vysvětlil. Oni přece vyhráli válku a my Češi si žijeme o tolik lépe, než oni....

Před dvěma měsíci nám ve věku 15 let odešla jezevčice Dorka, zakladatelka naší chovné stanice. Na polici máme po ní 20 pohárů a zásuvku plnou girland ze soutěží. Oplakali jsme ji, hrobeček má na zahradě. Její dcera Bibi a vnučka Sisi ( obě inter šampionky), jsou její úspěšné pokračovatelky.

Krmení ptáků je pro mě radost. Na zahradě máme zastřešené krmítko a zásobník na lojové koule. Minulý týden mi doručili dva velké pytle se směsí pro venkovní ptactvo (40 kg) a 1400 ks lojových koulí. Krmím i v létě a toto množství mám tak na půl roku. Vodu máme ve třech sudech na dešťovku. Pořídila jsem si i dalekohled, abych mohla ptáčky z blízka pozorovat.

Něco podobného by nás čekalo v případě, že bychom se bránili v 68 roce s tím rozdílem, že by nás ostatní obětovali. Jediná obrana je zbrojit, aby si Putin netroufl. Bohužel, Rusko je země zmaru, bídy a chlastu. To už věděl i K.H.Borovský...
53