V době totality měla moje sestra, která žila se svou rodinou v podnikovém Okále v Rýmařově, návštěvu ze SSSR. Host se po požitém alkoholu rozplakal a nebyl k utišení. Důvod vysvětlil. Oni přece vyhráli válku a my Češi si žijeme o tolik lépe, než oni....

"Podle zpěvákovi dcery Marty" - redaktoři, bacha na hrubky!

Před dvěma měsíci nám ve věku 15 let odešla jezevčice Dorka, zakladatelka naší chovné stanice. Na polici máme po ní 20 pohárů a zásuvku plnou girland ze soutěží. Oplakali jsme ji, hrobeček má na zahradě. Její dcera Bibi a vnučka Sisi ( obě inter šampionky), jsou její úspěšné pokračovatelky.

Zrovna včera jsem obdržela zprávu "mami, ztratil jsem telefon, volej na následující číslo". Podvodníci si myslí, že jsou senioři debilové. Sem tam ale se někdo do té pasti chytí, kdyby jeden ze sta, pořád se jim to vyplatí,

Krmení ptáků je pro mě radost. Na zahradě máme zastřešené krmítko a zásobník na lojové koule. Minulý týden mi doručili dva velké pytle se směsí pro venkovní ptactvo (40 kg) a 1400 ks lojových koulí. Krmím i v létě a toto množství mám tak na půl roku. Vodu máme ve třech sudech na dešťovku. Pořídila jsem si i dalekohled, abych mohla ptáčky z blízka pozorovat.

Deset z deseti. Nejsem ale "fenomenální", občas jsem hádala......

V roce 1945 Rusové kradli hodinky, teď už děti. Jsou to zloději!

Rodina mého dědy Víta Hřivny (řediteli Slovanského gymnázia v Olomouci) se s rodinou Petřkových přátelila. Když jsme jako děti na "hůře" - půdě - prohlíželi starou korespondenci, tak jsme objevili pohlednice od nich. Moji starší sestru paní profesorka Jiřina Petřková učila a sestra ji měla moc ráda. Mnoho let po ukončení ZŠ se s ní i stýkala.

1.května roku 1955 byla moje maminka těžce nemocná. Nemohla jsem s ní zůstat doma, musela jsem se školou do průvodu . Maminku dopoledne odvezli do nemocnice Pod Petřínem a večer nám telefonovali, že zemřela. Letos to je 71 let. Od té doby májové průvody nesnáším...

Otec mého tchána, osmdesátiletý vyučený zedník žijící u Humpolce, měl v roce 1960 malé políčko, které mu komunisti sebrali a vyměřili mu důchod 190 Kčs. I když měla v té době koruna mnohem vyšší hodnotu, (platy byly kolem 1500 Kčs) tak se z toho vyžít nedalo. Aby děda nezemřel hlady, tak ho manželovi rodiče vzali k sobě a žil s nimi až do své smrti. Jsem již také seniorka, která hodně pamatuje a mohu říci, že nikdy v životě jsem se neměla tak dobře jako teď.

Byla jsem na škole v přírodě v roce 1951a to v Hořicích na Šumavě. Vzpomínám si na Pašijový dům, který je tam do dnes. Bydleli jsme v dřevěných barácích v místnostech, kam se vešlo půl třidy. Protože to bylo v listopadu, tak to nebyla žádná hitparáda. Užili jsme si ale spoustu legrace, takže to stálo za to.

V obci, z vesnice z které pocházela moje maminka, byli kulaci tři. Všichni skončili v Jáchymově a jejich rodiny byly vystěhované do pohraničí. Bylo to v roce 1952. Tetička pracovala na státním statku v Adršpachu. Sestřenice musela po ukončení ZŠ pracovat také na zmíněném statku. Jediný benefit byl, že se v Adršpachu sešlo více rodin "kulaků", byla to dobrá společnost, která se podporovala. Sestřenici se podařilo později večerně vystudovat. Po návratu... Zobrazit vše