

Před dvěma měsíci nám ve věku 15 let odešla jezevčice Dorka, zakladatelka naší chovné stanice. Na polici máme po ní 20 pohárů a zásuvku plnou girland ze soutěží. Oplakali jsme ji, hrobeček má na zahradě. Její dcera Bibi a vnučka Sisi ( obě inter šampionky), jsou její úspěšné pokračovatelky.

Krmení ptáků je pro mě radost. Na zahradě máme zastřešené krmítko a zásobník na lojové koule. Minulý týden mi doručili dva velké pytle se směsí pro venkovní ptactvo (40 kg) a 1400 ks lojových koulí. Krmím i v létě a toto množství mám tak na půl roku. Vodu máme ve třech sudech na dešťovku. Pořídila jsem si i dalekohled, abych mohla ptáčky z blízka pozorovat.

Rodina mého dědy Víta Hřivny (řediteli Slovanského gymnázia v Olomouci) se s rodinou Petřkových přátelila. Když jsme jako děti na "hůře" - půdě - prohlíželi starou korespondenci, tak jsme objevili pohlednice od nich. Moji starší sestru paní profesorka Jiřina Petřková učila a sestra ji měla moc ráda. Mnoho let po ukončení ZŠ se s ní i stýkala.

1.května roku 1955 byla moje maminka těžce nemocná. Nemohla jsem s ní zůstat doma, musela jsem se školou do průvodu . Maminku dopoledne odvezli do nemocnice Pod Petřínem a večer nám telefonovali, že zemřela. Letos to je 71 let. Od té doby májové průvody nesnáším...

Otec mého tchána, osmdesátiletý vyučený zedník žijící u Humpolce, měl v roce 1960 malé políčko, které mu komunisti sebrali a vyměřili mu důchod 190 Kčs. I když měla v té době koruna mnohem vyšší hodnotu, (platy byly kolem 1500 Kčs) tak se z toho vyžít nedalo. Aby děda nezemřel hlady, tak ho manželovi rodiče vzali k sobě a žil s nimi až do své smrti. Jsem již také seniorka, která hodně pamatuje a mohu říci, že nikdy v životě jsem se neměla tak dobře jako teď.

Byla jsem na škole v přírodě v roce 1951a to v Hořicích na Šumavě. Vzpomínám si na Pašijový dům, který je tam do dnes. Bydleli jsme v dřevěných barácích v místnostech, kam se vešlo půl třidy. Protože to bylo v listopadu, tak to nebyla žádná hitparáda. Užili jsme si ale spoustu legrace, takže to stálo za to.

V obci, z vesnice z které pocházela moje maminka, byli kulaci tři. Všichni skončili v Jáchymově a jejich rodiny byly vystěhované do pohraničí. Bylo to v roce 1952. Tetička pracovala na státním statku v Adršpachu. Sestřenice musela po ukončení ZŠ pracovat také na zmíněném statku. Jediný benefit byl, že se v Adršpachu sešlo více rodin "kulaků", byla to dobrá společnost, která se podporovala. Sestřenici se podařilo později večerně vystudovat. Po návratu...

V době totality měla moje sestra, která žila se svou rodinou v podnikovém Okále v Rýmařově, návštěvu ze SSSR. Host se po požitém alkoholu rozplakal a nebyl k utišení. Důvod vysvětlil. Oni přece vyhráli válku a my Češi si žijeme o tolik lépe, než oni....
5