Tento zvyk se držel i na Chodsku. J.Š. Baar o něm vypráví ve své chodské trilogii. Včetně „smolíka“, o kterém tu píše paní Sternová. Jedná se o dobu po polovině 19. století. Jak je to dnes, nevím, ale snad se některý Klenčák ozve.

A proč jste nám to tady, Kojote, tak sáhodlouze... ale zajímavě vyprávěl? À propos, není vaše příjmení Fiedler?

O konec umísťování maličkých dětí do jeslí se zasloužil psycholog Zdeněk Matějček, který se věnoval problematice psychického strádání v dětství. Vysvětloval těžké dopady separační úzkosti v dětství na lidskou psychiku, zavedl termín citová deprivace. Jesle pak byly dlouho určeny pro děti od dvou let. Dnes se běžně setkáváme s nabídkou jeslí od 6, dokonce i 4 měsíců. Podmínky pro maminky se výrazně zlepšily, pojmy separační úzkost či citová deprivace v... Zobrazit vše

Výborný článek. Odpor a nedůvěra vůči očkování jsou často založeny na nedostatku informací. Tento článek přehledně a srozumitelně vysvětluje vývoj očkovacích metod i látek, jejich účinnost i náklady s vývojem a výrobou spojené. Kdy se dočkáme kritického, poctivého a srozumitelného výkladu k očkování proti covidu? Otázek kolem něj je mnoho. Navíc ještě aféry kolem financování nákupu vakcín.

Tzv. zimní čas je náš přirozený středoevropský sluneční čas. Nic zimního na něm není. Střídat ho tady u nás „letním“ je - opravdu veeelmi korektně řečeno - nehorázná pitomost.

Věcně neobyčejně zajímavé. Jazykově děs. To vám to zajímavé téma nestojí za to? Po plechovce je třeba text upravit. Vorvaň je mužského rodu. Tvar vorvaně je opravdu šílený.

Krásně napsáno. T3 si to zaslouží. Pamatuju staré tramvaje s plošinami, s koženými poutky na držení, na kterých se šlo pokud bylo na plošině volno báječně houpat, s drnčením a kovovým rachotem, s postavou v černém mohutném kabátě u řídícího kola vepředu. Průvodčí s naspodu zakulacenou brašnou a kleštičkami, které vám procvakly lístek, se prodírali mezi lidmi: Kdo ještě přistoupil? V létě byla paráda stát na plošině, v zimě člověk vymrzl. Nové tramvaje byly... Zobrazit vše

Pište prosím.

Určitě chci poděkovat, ale přiznávám, že zásadní je pro mě otázka: Kde vás budeme moci číst?

Ještě v článku postrádám nějakou zmínku o zlodějské obludě nazývané švarc systém a benevolentním přístupu státu k němu.

Dovedl přirozeně spojit noblesu s humorem. Na jeho vystupování má člověk samé pěkné vzpomínky.

Jsou to zajímavá srovnání. Těch devět let rozdílu mezi námi je znát. Byla jsem tzv. dítě chcípák, takže nemocnice a různá omezení a krom toho - dítě z Prahy. Naštěstí jsem vyrůstala blízko Stromovky, což bylo tehdy dětské eldorádo, kde nás rodiče beze strachu nechávali celé odpoledne, ovšem do 6 jsme doma být museli. Když nasněžilo, chodili jsme do „Stromajdy“ i sáňkovat na tzv. držkopád. Druhé, ještě daleko větší štěstí - babička na jižní Moravě. Veškeré... Zobrazit vše