Na školní družinu za socialismu mám velmi hezké vzpomínky. Chodila jsem tam jenom v 1. a 2. třídě a každý půlrok jsme připravovali nové divadelní představení, se kterým jsme pak i jezdili po soutěžích. Byly to většinou upravené pohádky, moc jsme se na ně všichni těšili, o nic socialistického a propagandistického se rozhodně nejednalo.

Mám ráda dnešní hygienické "výdobytky", měkký toaletní papír v barvě dlaždiček. Na konci 80 let jsem dospívala a pamatuji si skládaný toaletní papír. Byl šedo bílý, z jedné strany hrubší, z druhé hladký ale zadek jsme si jím utřeli úplně normálně. Noviny jsme rozhodně nikdy nepoužili, ani v roce 1988. Tento způsob hygieny si pamatovala moje maminka za války, nikoli za socialismu.

Větší zimu, než o vánocích na Ibize jsem nezažila. I když jsme měli v našem domě topení, ale jednoduchá špatně utěsněná okna a barák samozřejmě bez zateplení, tak jsem chodila pořád ve dvou svetrech a s několika ponožkami. A to lezavé vlhko navíc bylo také protivné. Zima na Baleárech byla vždycky krásná jenom přes den, pokud bylo sluníčko, tak pohoda na pláži v restauraci.

Autorovi bych radila, aby neřešil dopravu pana Macinky, ale spíše se zaměřil na miliardovou bitcoinovou kauzu nebo pověstný dozimetr, jako smutné "průsery" naší vlády. Tohle jistě naší ekonomiku "pálí" více. Jinak za tím vidím jenom manipulaci davem. Jo, když vládní strany neuspěly u voleb, tak by se aspoň mohly tvářit férově a přiznat porážku. Ne jenom "demokraticky" rejpat do motoristů, coby politického nováčka.

Moje maminka, která tady bohužel již rok není, měla před lety 2x zkušenost se smrtí. Nejdříve jí srdce nefungovalo asi 10 minut - zpočátku vnímala úžasný klid, tmu a pak se viděla shora i s detaily jejího oživování. Podruhé jí nahazovali srdce téměř 20 minut. Později popisovala, jak se opět viděla shora nad tělem a pomalu začínala stoupat nahoru ke světlu, které jakoby se rozzářilo a vtahovalo jí do sebe. Nyní doufám, že je již ve světle, dívá se na nás a tak je tady s námi stále.

Zase vytržené z kontextu. Přítel je z Venezuely, do USA běžně jezdí a bude jezdit na vízum. Ten, kdo nemá problémy se zákonem, nekrade, nezabíjí - zjednodušeně řečeno, kdo řádně pracuje a chová se jako běžný občas, vízum do Ameriky běžně dostává a dostane.

Nevím, nevím, jsem na baleárském ostrově Ibiza a je tu příjemných 26st, v noci 20st. Na víkend hlásí 28st. Snad do Čech dorazí tohle příjemné španělské teplo.

Ten styl, který odešel (jak píšete), je dodnes aktuální a lidé ho rádi poslouchají. Před několika týdny jsem je slyšela hrát na jedné open air akci a Kamélie byly úžasné. Přeji jim ještě hodně krásných koncertů a spokojených fanoušků.

Jestli si dobře pamatuji, tak se jedná o vzácné čínské dřevokazné houby, nikoli o nějaké houbičky, které nasbíráte u nás v lese. Čínská medicína jimi s úspěchem léčí staletí, dá se říci tisíciletí. Naše západní konvenční léčba byla v té době ještě "v plenkách". Možná by stálo za to se více informovat a pokusit se tyto metody propojit, nikoli jen hanět a bez znalostí odsoudit. Co se týká ceny, to už je samozřejmě na prodejci. Jestli si ale někdo myslí, že... Zobrazit vše

...Zakázané byly džíny, krátké sukně, líbání na veřejnosti nebo nápadné flirtování.... Socialismus bych zpátky rozhodně nechtěla, ale tohle je zase manipulativní blábol dnešní progresivní novinářské generace... Džíny, pokud jsme sehnali, tak se běžně nosily, krátké sukně byly úplně normální, líbali jsme se a flirtovali i na chodníku o sto šest. Nikdo mladý nečuměl jen do mobilu a nevnímal svět okolo.

Největším "odběratelem " a snem kastratů nebyla v 17.-19. století církev, ale snaha se prosadit v opeře. Tehdejší operní provoz byl něčím jako dnešní popmusic. Hlasové školení se nekonalo přímo v církevní instituci, ale ve školách conservatorio (viz. dnešní konzervatoř), což byl jakýsi sirotčinec s hudebním vzděláním. Úspěšné operní primadony a kastráti žili jako dnešní hollywoodské hvězdy. Vydělávali na tehdejší dobu neuvěřitelné peníze a byli slavní a... Zobrazit vše

Když mi letos na jaře odcházela 92 letá maminka, tak měla vize svých blízkých minimálně 5-6 týdnů předem. Maminky, tatínka, bratra, sestry, dědečka, babičky a dalších z rodiny, které znala jen z fotek... A byli s ní celé hodiny, pak k ní i mluvili. A když se jich ptala, proč jí stále navštěvují, tak jí její maminka odpověděla: Majenko, už je čas. 🙏❤️