Dana Beňaková
Každá tradice či zvyk, pokud se zvrtne, je špatně.)¨
Účelem nebylo ženské zmlátit bužírkou, ale pomladit, tedy lehce natřepat sukně mladými proutky vrby spletenými v pomlázku.
No jo, ale jsme jen lidi a co z toho po letech vzniklo...🙁
Ono je ale dost rozdíl mezi vysíláním dechovky jako takové a mezi písničkami na přání. Tam mi vadí právě ti posluchači, kteří musí vyjmenovat "a ten celý rod" komu že písničku posílají a jiné jejich řečnění, že jak často si písničky posílají a jak že se znají...které je často xkrát delší než ta vybraná písnička.
Jinak ale nic proti - pozdravit, říci co a pro koho chci zahrát.
Jinak - i bez toho výběru posluchači je dechovka krásná a někdy i lépe...
Proto bych ta barvená nikdy si nekoupila.
Ono dřív se vejce nakládala do vodního skla,ta z domácí snůšky.
Jako koledu, tedy tu malovanou a barvenou bych já osobně nejraději dávala tzv. podkladky (sádrová vejce) komu jde o tu parádu 🙂, protože vyfouknutá mohou se rozbít.
Za mého dětství, šedesátá léta, to takhle řešil náš pan učitel, abychom měli co barvit včelím voskem. Potom jsme je máčeli v teplém odvaru z...
Taky mám tohle za sebou, den na JIPce, den na pokoji a když už mne měli další den propustit, přišly komplikace a měla jsem o týden ve špitále postaráno. Nakonec to všecko dobře dopadlo.
Proto bych to neuspěchávala, ono domů, domů...ale kdo vám tam pak pomůže?
MěldNNěkdy ani nebudete mít sílu někomu to všecko oslit od začátku proč že si tu sanitksanitku voláte...
Moje máma mi vyprávěla, jak to se mnou bylo jednoduché, jak si mne hezky naučila, když jsem byla maličká. Prostě že přebalit, nakrmit, položit a já že buď potichu ležela nebo spala.
Babička že jí sice říkala, jaká že je macecha, že mne ani nepochová, ale ona to obhajovala tím, že takhle ji nezdržuju od práce.
Jo, bylo to v šedesátých letech, na vesnici...
Ono je modlit a modlit - pokud se někdo za někoho modlí a sám o účinku modlitby byť jen trochu pochybuje, je to na nic.
Modlící se člověk musí sám tomu účinku modlitby věřit, pak smysl má a účinek taky, i když nemocný neví, že se za něho vůbec někdo modlí.
Ale jenom Bůh víc, co se v danou chvíli má stát, a pokud by modlitba i jenom ulevila v trápení nebo pouze ulehčila odchod z tohoto světa, smysl má.
Tak jako ne do každé bramboračky se ty houby dávají, znám několik bezhoubových variant.
Zrovna tak někdo do ní dává ještě vejce, o čemž jsem do nedávna neslyšela.
Ty dva dny volna by se ale o žáky měla postarat škola - sportovní hry, pěší výlet,
Jistě, není nutné aby žáci seděli zavření ve třídě, ale nechat je jen tak doma napospas - každý nemá funkční prarodiče... Volno od učení, ano, stejně už se nic neučí, vše je hotovo, tak raději než nějaké nucené uklízení třídy můžou být třeba sportovní hry, nebo společná vycházka - prostě jen změnit náplň těchto dnů, nebrat je jako n ucený pobyt ve škole ve třídách - ale to...
no co by s tím taky jinak dělali, za ty strašný prachy by to nikdo nekoupil
Můj beránek musel pokaždé mít "výdřevu" ze špejlí, aby mu ta hlava neupadla.
Ale nebojte - před lety jsem nějaký čas pracovala v pekárně, když nebyla jiná práce - a těch nepovedeně vyklopených beranů tam taky bylo víc než dost. Jenomže o tom se nemluví - ten piškot se totiž zpracuje do náplní jiných zákusků. Pekaři totiž ty berany nepromazávají krémem a je ním nezdobí na vrchu - nanejvýš je polejí, tedy spíš doslova vymáchají v polevě, ježe ta...
Tak výmyk, šplh, to ani náhodu, to jsem prostě nedala.
Ale jinak jsem se na tělocvik těšila. I na to "jen" pochodování kolem tělocvičny nebo na "pořadová" .
Taky jsme chodili do Sokola, tam vždycky se cvičilo na nějakém nářadí, Kladina, žebřiny, kůň, lavičky koza, nebo i jen ty žíněnky...ale nikdy nikdo nikoho nebuzeroval. Nejlepší byly tzuv. "opičí dráhy" nebo podběhy pod lanem......
Dneska si ale nikdo neriskne pustit za vrata nebo dveře někoho cizího, byť by ho i od vidění znal. Je zkrátka jiná doba.