

„Když se dívám na tehdejší Konstantinopol, vidím v ní strašnou podobnost s naším dnešním světem. Jsme hrdí na to, jak máme všechno propojené, jak můžeme ráno nasednout do letadla a večer být na druhé straně planety. Ale zapomínáme, že stačí jedna malá neviditelná věc v podpalubí, a celý ten náš slavný moderní kolos se zastaví. Myslíte si, že jsme se jako lidstvo od dob císaře Justiniána poučili, nebo jsme pořád stejně bláhově pyšní a zranitelní?“

Když ráno spěcháme do práce nebo jedeme unavení z nákupu, málokdy se díváme na lidi kolem sebe. Přitom každý v tom autobuse si veze ten svůj skrytý příběh, své starosti a radosti. Někdy stačí jeden letmý pohled nebo obyčejný úsměv cizího člověka, aby nám to úplně změnilo den. Všímáte si na cestách lidí kolem sebe, nebo raději koukáte do telefonu a nevnímáte okolí? Stalo se vám v MHD někdy něco podobného?

Tuhle situaci zažil snad každý z nás. Nejvíc mě mrzí, že obchody hrají na to, že lidé raději sklopí hlavu, aby nezdržovali frontu a nebyli za potížisty. Podle mě to ale není o ušetřených penězích, ale o principu a obyčejné lidské hrdosti. Jak to máte vy? Hádáte se v obchodě o správnou cenu, nebo nad tím zkrátka mávnete rukou, abyste měli klid?

„Příběhy z naší historie mě vždycky fascinovaly a Bezděz má v sobě neskutečně tajemnou atmosféru. Když jsem narazila na staré záznamy o hrdelních zločinech z té doby, Jakub a Anežka mi doslova ožili před očima. Jakub je sice občas trochu jízlivý patron, ale ta jeho bystrost mě baví. Doufám, že se vám první případ líbil! Máte rádi tuhle syrovou středověkou atmosféru, nebo raději dáváte přednost moderním detektivkám?“