

U nás nic neobvyklého, pokud jste v něčem dobří a do něčeho jděte s nadšením, hned se objeví závist. Však to zname, naši lidé, zejména ženy, se snáze prosadí a získají uznání v cizině, než doma. Je to ale plýtvání talentem, a proto naše úroveň upadá...

To je super, že jsou lidé ochotni něco tak vzácsného darovat veřejnosti. V květnu jsem byla v bývalé továrně Löw-Beerů v Brněnci, kde Schindler zachránil 1200 Židů. Nově se tam objevil klavír, na který Schindler hrával u svého přítele v Třinci. Přijela tam i myslím neteř toho přítele, jejíž rodina klavír tamnímu Muzeu přeýivších klavír darovala.

Myslím, že je mezi lidmi hodně nenávisti. Mají potřebu nenávidět, nejen homo či postižené, také lidé žijící jinak, než většina, přesto spokojeni a mající odvahu žít svůj život po svém, jsou nenáviděni asi právě za tu odvahu. Jedná se o mou osobní zkušenost.

Skupina mých spolužáků z vysoké jela v 70. letech do Ruska, Moskvy atd. Jeden, který byl vynikající student, fotil, mimo jiné ležícího opilce na ulici, zatkla ho policie, vyšetřování. Po návratu domů jej málem vyhodili ze školy, ale byl opravdu výborný student, a tak tam zůstal, ale s podmínkou.
36