
Je mi 72 let.

Je mi 72 let.
To je úrodička, tahle diskuse. Jako autor článku se k ní vyjádřím citací závěru svého textu: "...bývalý prezident Václav Klaus řekl směrem k prezidentu Petru Pavlovi, že jeho projev u rozhlasu nemohl přežít. Nicméně přežil, jak je zřejmé, takže nás může dál oblažovat svými názory a posilovat jimi všechny mravně probuzené pavlobijce".
Zdejší diskuse potvrzuje pravdivost vyústění mé statě.

Proč v první půlce článku autor pořád zdůrazňuje povolání těch opožděných cestujících? Kdyby se jednalo o deset kominíků, kteří byli povoláni do Splitu, aby tam pořádně pročistili komíny před nadcházející tuhou zimou, také by to stále opakoval?

Co je na těch fotkách odvážného? Kdyby byla bez bikin, nebo naopak v tom vedru v kožichu, to by byla větší odvaha. Mně se nejvíc líbila za covidu, když moderovala v jakési masce z průhledné "umělecké" hmoty a vypadala jako Sedmá z devíti.

Superstar je na dnešní dobu už málo. Chtělo by to posunout se dál a výš - třeba k Hyperstar či Megastar, nebo přímo k Superantikontramultiextraunikatstar,
respektive k Supercalifragilisticexpialidocious, jak zpívali Julie Andrews a Dick Van Dyke v Mary Poppins.

Americký spisovatel Robert Fulghum napsal: Nic si nedělejte z toho, že vás děti neposlouchají. Mějte ale na paměti, že vás neustále pozorují.
Jinak celý experiment i s neslavným předčasným koncem jen potvrzuje, co popisuje například sociobiolog Edward O. Wilson ve své knize O lidské přirozenosti. Z významné části ovlivňuje lidské chování genetika, která je odpovědná za všechny tendence či sklony (dědičnost, individuální vývoj, agresivita, sexualita...

Otázka je, jestli malé děti dokážou opravdu pochopit konečnost života? Jako dítě jsem měl podobný strach ze smrti jako Aneta, ale to proto, že jsem konečnost života plně nechápal, respektive jsem si nedokázal skutečně představit, že umřu.

Já bych to neviděl tak černě. Na problém porodnosti, který řeší a nedokáže vyřešit celý vyspělý svět, je jen tady v diskusi zástup odborníků, kteří to rozlousknou okamžitě na první dobrou a každý jinak.
Kdysi jsem četl pojednání o tom, že veškeré umělé státní zásahy do populační křivky jsou jednak k ničemu a jednak způsobí víc potíží než užitku. Například děti vzešlé z husákovského baby boomu zanedlouho půjdou do důchodu, což vyvolá mnohem větší těžkosti...
9