Měla jsem patní ostruhu asi před 4 lety a vyléčlily mne gelové podpatěnky. Jen je potřeba je upravit - v místě ostruhy je nutné jednu úplně kruhově proříznout. Ostruha se pak ničeho nedotýká, úleva od bolesti je okamžitá. Nosila jsem je takhle asi půl roku, ostruha zmizela sama a nevrátila se.

Na běžné texty možná, ale romány opravdu ne. Neumím si představit (a vlastně ani nechci) AI překlad třeba Dicka Francise, Betty McDonaldové, Jeroma K. Jeroma, Jamese Herriota a spousty dalších. Aby nakonec za 50 let ty staré překlady nebyly vzácné sběratelské kousky.

To zase někdo objevil Ameriku. Staré hospodyňky krájely knedlíky nití už v předminulém století.

V odjezdové hale bývala spousta laviček, ale osoby ze Sherwoodu způsobily, že na čas zmizely úplně, dneska jich je jen pár. Na Hlaváku by u vchodu do čekárny musel stát sekuriťák nebo zjevně ozbrojený policista. Ale pokud je čekárna přístupná jen po naskenování jízdenky, nevidím v tom problém. Cestující osobními vlaky čekárnu nepotřebují, na Hlaváku jezdí 90% osobních vlaků v taktu 20 minut, max. půlhodiny a k tomu snad čekárna potřeba není.

Je potřeba si uvědomit, že nejde jen o turisty v Dubaji a okolí. Ti měli opravdu sledovat zprávy a varování. Jenže Dubaj a Abú-Dhabí jsou zásadní přestupní uzle pro cesty na Dálný východ nebo do Afriky. Tam je ten zakopaný pes. Z Thajska se do Evropy bez přestupu nedostanete, stejně jako třeba ze Srí Lanky, Zanzibaru nebo třeba Sychel. Tady by měli mít cestovatelé na paměti, že na takovou dálku se muže stát cokoli a mít dostatečnou rezervu na účtu pro... Zobrazit vše

Chybí tam švédská korunní princezna Victoria

V Edinburghu jsem byla v devadesátých letech. V průvodci byla letmá zmínka, ale Bobbyho jsem našla, pohladila mu čumák i packu a chvíli s ním zůstala. Prohlédla jsem si i hřbitov. Byl to pro mě možná nejsilnější zážitek z města, které jsem prošla křížem krážem, od hradu po Královské míli k Hollyroad i po novější části. Díky článku jsem vytáhla album fotek a znovu se vrátila o třicet let zpátky. Jsou to krásné vzpomínky.

V Rakousku dostanete "Wiener Schnitzel", samozřejmě telecí, v běžné restauraci přibližně za 20€, tedy přibližně 500 Kč. Rozměry připomíná sloní ucho, skoro se nevejde na talíř a v ceně je samozřejmě příloha a velká zeleninová obloha. Ověřeno osobně od Horního Rakouska přes Tyrolsko, Salcbursko až po Vorarlbersko.

Sekaný telecí řízek mi hlavně zní podezřele. Buď tam má houska ústavní (3/5) většinu nebo viděl tele tak z toho rychlíku.

Moje babička takovým koláčům říkala "dvojctihodné". Rozdíl je v tom, že tvarohová náplň se do těsta zabalí a po dokynutí se udělá důlek pro vrchní povidlovou náplň, posype drobenkou a okraje potřou rozšlehaným vajíčkem.

Nejvíc by se u tohoto článku bavil Isaac Asimov! Claudius v podstatě zachovával zákony robotiky - 1. robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo a 2. Robot musí uposlechnout příkazy člověka kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem.

Když by Claudius neposkytnul slevu, člověku to ublíží. To pak samozřejmě souvisí s tím, že AI dává odpovědi, které člověk očekává, i když to není pravda. Doporučuji... Zobrazit vše

Už pár let jsem v hotelích třeba v Rakousku nebo ve Slovinsku papírové sáčky s cukrem skoro neviděla. Všude u kávovarů jsou dávkovací uzavřené cukřenky a každý si osladí podle chuti. A v kavárnách nebo cukrárnách jsou tyhle cukřenky normálně na stolech, stejně jako slánky nebo pepřenky. Jsou to normální stolní soupravy, větší cukřenka a menší slánka a pepřenka. Dokonce i u stánků vám takovou cukřenku nabídnou. Kde je tedy problém? Je to lepší, než když se po zemi válejí papírové sáčky