To je mi moc líto. Mám spoustu jeho knížek, ve kterých se vyznává nejen z lásky k rostlinám, ale hlavně naší krajině. Jejich čtení vždycky pohladí člověka po duši. Odpočívejte v pokoji, pane profesore!

Měla jsem možnost vidět ho na jevišti. Někdy koncem 70.let v rámci pravidelných Týdnů slovenského divadla v Praze, se ve Stavovském (tehdy Tylově) divadle hrál Král Lear s Gustávem Valachem v titulní roli. Nikdy na to představení nezapomenu a myslím si, že právě tak si Shakespeare svého hrdinu představoval. Už si nevzpomenu na všechny tři herečky v rolích dcer, jedině na Emílii Vášáryovou, ale skvělé byly všechny. Nevím, jestli existuje filmový či... Zobrazit vše

Doporučuji přečíst si knihu "Bojovníci se smrtí" od Paula de Kruifa. Je tam mj. celý příběh Ignaze Semmelweise, ale také třeba objev inzulinu (Frederic Banting) a dalších. Jde o jména, na která se zapomnělo, bohužel. Druhá kniha stejného autora "Vítězové nad hladem" zase popisuje snahy šlechtitelů vypěstovat obilniny (a nejen ty) s mnohem většími výnosy, než bylo v té době obvyklé a zachránit tak stoupající počet obyvatel hlavně rozvojových zemí před smrtí... Zobrazit vše

Jsem důchodkyně a vůbec nemám pocit, že by mě tahle vláda okrádala, spíš naopak. Jestli bude příští rok valorizace 300 nebo 700 nebo 1000 Kč mě fakt nebere. Mnohem víc mi vadí, co potichoučku provedl vláda minulá a co ta současná musí napravovat. Uvědomuje si vůbec někdo, že tato vláda opravdu vládne cca 7 měsíců? A že opozice dělá, co může, aby skutečně vládnout nemohla? A že v čele opozice je soudruh prezident a jím ve většině jmenovaný ústavní soud? To... Zobrazit vše

O tomhle městě, či městečku psal Jan Werich v Italských prázdninách. Všiml si tabule na odbočce a uvědomil si, že "komače" se říkalo v Praze naloženým úhořům, které mu chutnaly. A Comacchio ho nezklamalo, úhoře měli.

Nikdo nikdy by mě nedostal v červenci na jih k moři! Je mi 68 a za dva dny jedu do Alp - 1600-2500 m.n.m. Vedro nehrozí, vzduch křišťálový a krajina úžasná.

Já si pamatuju v devadesátkách autobusové linky z Domažlic do Waldmünchenu a z Českých Budějovic do Freistadtu. O obě byl celkem zájem.

Já myslím, že je to dáno i věkem. Jako studentka jsem byla typická sova. Pro řešení složitějších úloh, psaní kompozic (dneska esejí) pro mě byla ideální hodina od tak deváté večer do půlnoci. Dneska jako důchodkyně chodím spát mezi desátou a jedenáctou a nejčipernější jsem okolo sedmé ráno. V pracovním procesu jsem byla nucená vstávat i v pět ráno, hlavně kvůli dojíždění. Tam jsem zvládla dopoledne, ale "deka" na mě padala většinou kolem druhé odpoledne... Zobrazit vše

Já jsem získala během 14 dnů práci v 60 letech. Firma chtěla do zákaznického servisu někoho se zkušeností na podobné pozici (to jsem měla z dvou firem) a nadprůměrnou komunikační schopností. Domluvili jsme se rychle a teprve po nástupu jsem zjistila, že můj zaměstnavatel upřednostňuje spíš starší a zkušené lidi, kteří dokáží komunikovat především se staršími zákazníky. Je mi 68 a přesto, že jsem už 4 roky v důchodu, pracuji tam pořád, protože mě doslova... Zobrazit vše

Nejhorší je to potápění, hlavně pokud jde o lidi vyššího středního nebo vyššího věku. Na to doplatili třeba Karel Zich nebo spisovatel Zdeněk Šmíd. U těch výšek jde spíš o rychlost změny výšky, což se stává v letadlech. Proto ve slušných aerolinkách roznášejí letušky bonbóny apod. Tím cumláním a polykáním slin se uvolňuje tlak v uších.

V pátek jsem jim vracela botasky placené dobírkou, které s těmi původními nemají skoro nic společného. Tak to těch 2,5 tisíc můžu rovnou odepsat :-)

Tak to já jsem se tedy vrátila o nějaké to století zpět. Pokud jdu spát do 10 hodin večer, z 90% se probudím kolem třetí ráno, klidně a cítím se dobře. Vstanu, dojdu si na toaletu, napiju se a klidně si půl hodiny nebo hodinu čtu knížku a pak v pohodě usnu a spím jak mimino. Je mi 68 let.