

Lidé se totiž pořád honí za nějakým «až». Až bude tohle... a támhleto, budu šťastný. A když už je tohle i támhleto, mezitím si vymyslí něco dalšího... a tak pořád dokola, šťastní tudíž nejsou nikdy. Neuvědomují si totiž jednu věc – máme být šťastni tady a teď. Řečeno s Werichem – užívat si «teděk». A pokud si myslí, že to nejde, existuje bezvadná metoda – sepsat si tzv. seznam vděčnosti, tj. seznam všeho, za co jsme vděční, i kdyby to v těžkých časech bylo...

„... těžký kříž, který spadl rovnou na kněze a ten na místě zemřel.“
Pořád neumíte pracovat s vedlejšími větami (bůh ví, jestli víte, co to vedlejší věta vůbec je). Takto napsáno to znamená: těžký kříž, který spadl rovnou na kněze A KTERÝ na místě zemřel.
On zemřel kříž?
