

Jeli jsme v prosinci 89 do Vídně. Přesně, jak píše paní, obchody voněly, všude barvy a do toho vánoční světýlka a tenkrát ještě pravá zima se sněhem. Bylo to jak v pohádce. Stál jsem s bráchou u jedné výlohy cukrárny a jen jsme zírali na ty dobroty. Přišel k nám nějaký starší pán a dal nám 50 šilinků a řekl nám Vítejte. To byly ještě krásný časy euforie. Zanedlouho se před hranicemi na Západ začaly objevovat cedule s nápisem Češi, nekraďte! Euforie...

Moc líto mi je toho kluka. Zdravej, veselej, šťastnej, zamilovanej.. A najednou je pryč! Neznal jsem ho, ale hodně mě to zasáhlo. Takhle mladej.. Přeju hodně síly jeho blízkým. To bude bolet dlouho.

To NIC jménem Macinka si vážně myslelo, že bude řídit českou politiku?? To zamindrákované NIC, které 16 let dělalo podržtašku v IVK a najednou se ocitlo ve vysoké politice, má pocit, že je nejchytřejší ze všech a že to všem nandá! Ty ubohé Macinko, tvoje dny jsou sečteny a pamatuj na má slova, ten sešup tě bude hodně bolet!
