Jan Císař
Kdo ví, tak tomu rozumí.
Neberme to vážně. Premiér něco pronese bez rozmyslu zcela v duchu šílených Trumpových nápadů. Počínající ztráta soudnosti a stařecké demence...
Tak fajn. Jakého našeho prezidenta místo Petra Pavla jeho odpůrci chtějí mít? To se od nich nedozvíme. Jistá je skutečnost, že je prozatím stále naší nejrespektovanější reprezentativní osobností, s nímž se ve světě na státní úrovni baví a jehož vážně vnímají, protože ho znají a oceňují. Vědí, že je na něj spolehnutí. Narozdíl od vládní a parlamentní reprezentace. Nikoho jiného takového momentálně nemáme.
Komu články Saši Mitrofanova trvale tak těžce vadí, proč je vůbec čte a pak se trápí se smolením komentáře, co se té věci vůbec netýkají? Blábolilové, pokud nemáte vlastní názor ani žádné argumenty a kydáte jen hnůj, nechte toho, prosím!
Byl by čas, abychom i my naše spojence v NATO a v EU jednoznačným, vážně míněným prohlášením bezvýhradně podpořili. Nejen prohlášením. Abychom setrvali v naší pomoci Ukrajině, co bude v našich silách. Abychom finančně dostáli našim spojeneckým závazkům. Jsme sice menší a slabší, ale právě proto. Holt nás to bude něco stát, koblihy budou menší. Musí se vědět, na čí straně stojíme. Orbánovsko-ficovské lavírování na dvě strany, k němuž jistá část naší státní...
"Kreml nevidí důvod pro návrat k mírovým jednáním". Ano, je to tak, bavíme se o tom stále dokola od počátku té ruské agrese. Co si s tím má Ukrajina počít? Nezbývá jí nic jiného, než se všemi silami tomu barbarskému uchvatitelskému útoku bratrského slovanského pravoslavného národa bránit. Jinak by se stala kolonií, gubernií všemocného Ruska. Sami jsme to zažili v r. 1948 a 1968. Pohříchu tehdy po válce v r. 1948 s naší vlastní pomocí. Osvobození Rudou...
To je úplně jedno. Dnešní důchodci, k nimž patřím i já, můžou být jen rádi, že nějaký vyměřený důchod vůbec pobírají a doufají, že jim ho neseberou, když na něj nebudou peníze. Nějak už to snad doklepou. Mladší generace jsou na tom nesrovnatelně hůř při dnešním (i dřívějším) hospodaření státu. Stále se mluví o nutných daňových, finančních strukturálních reformách, abychom pokud možno na všechno měli, jenže se vůbec nic neděje, státní dluh trvale narůstá...
Absolutně absurdní, nepřijatelná situace. Jak si vůbec troufá pan Babiš zvát soudce na Úřad vlády, aby jim "vysvětlil", jak se soudy v jeho kauze mýlí a jak rozhodují špatně? Co to je? Co si myslí, že se po té schůzce změní? Díky své imunitě ještě nebyl odsouzen. Bez ní by byl. Snad si nemyslí, že by při příležitosti té schůzky dokázal nějakým způsobem ovlivnit soudy, aby v jeho prospěch rozhodly? Kdyby se mu to zázračně nějak povedlo (což se nestane), už...
Cituji z článku : "Jaképak my, když to nejsme my, ale jsou to oni."
Není to tak. "My" jsme všichni, kdo u nás na našem území žijeme. Jistěže se lišíme v názorech na to, co se děje a co s tím, podle toho volíme. Spoustu lidí to taky vůbec nezajímá. Neznamená to ale, že to jsou "oni", kdo nemají stejný názor na věci jako "my". Budeme všichni trvale spolu žít. Doufám. To vědomí se bohužel v povědomí naší parlamentní reprezentace postupně poněkud vytrácí. Spory...
Jen doufejme, že podobné prohlášení nevydá znovu náš pan premiér. Už se toho před pár lety taky dopustil. Jeho příchylnost k orbánovsko-ficovskému vnímání členství v NATO je známá. "Nikomu nepomůžeme, ale až budeme potřebovat, všichni nám pomozte!!" Úžasný státnický postoj. Spojenci ho jistě nadšeně ocení...
Zoufalé výkřiky našeho premiéra k jeho soudnímu případu svědčí jen o tom, že si je zcela vědom své viny a ví, že by byl taky jako jeho nebohá zaměstnankyně odsouzen. Kdyby byl průzračně nevinný, jak stále tvrdí, nemusel by se tak úporně chránit imunitou. Případ se vleče už léta. Pokud jde podle něj o politický proces na objednávku a o rozsudek soudcovské mafie, měl přece sám v celé době procesu spoustu příležitostí, jak zařídit, aby ona tak řečená...
Každý jazyk se časem mění. I v drobnostech. Například jsme připustili náhradu "s" v převzatých slovech hláskou "z". Není to až tak dávno. Přesto se s tím někteří dodnes nesmířili a trvale píší "diskuse" apod. Starší ročníky. Záleží na tom, z jaké jsme generace, do jakých škol jsme chodili, kdo nás učil češtinu, co a kolik toho jsme přečetli. Jaký máme k mateřštině vztah. Někomu je to celkem jedno. Mně ne. Můj příklad : když někdo kdysi ve třídě řekl "to...
15